Láska a její kat

Marně hledám slova,

jež v mysli klíčí,

Nelze zastavit čas 

přišpápnutím brzdy....  vím, jak rychle zabíjí

                                          přímé pohledy do očí.

 

Procházka městem,

noční ptáci šli dávno spát

svět se točí o trochu rychleji,

ve dne i v nočním tichu, 

které křičí z tmavých ulic našich skutků.

 

Když nejistě stojím na bojišti,

a doma pod pokličkou,

vaří se kus mrtvých,

z pozůstatku jejich krás.

                      oblékli jsme jejich kůži...

                       ne tu sametovou, ale hroší.

 

A to, co nám bylo dříve blízké,

zabili jsme varem našich vášní,

snad nebylo to skutečné............ snad v naších myslích,

                                                                 neusadilo se

                                                                        semínko

                                                                            bláznovství.

 

A kdyby jen přeci jen byl blázen aspoň jeden z nás,

pak já jsem láska,

                                a

                                   ty můj kat.

---