Karmická láska

Je o vdané ženě, která se zamiluje do o osm let mladšího muže. Rozvede se kvůli němu. Síla citu je na něj příliš velká, tak uteče. Vznikne mez nimi hluboké nepřátelství.Zdrcená žena pod tího bolesti odjíždí ze země?Setkají se ještě?

 

Prolog

 

 

Drahý čtenáři, zvu tě do příběhu, který Ti dá naději, chytne u srdce a zabolí. Povím ti nejdříve něco o ženě, která hledala lásku. O malé holčičce, která snila o velké lásce. Tahle holčička, říkejme jí Daniela, prožívala jediné bezbolestné chvíle na cestě do školy a ze školy, nebo sama chodila na luka. Spřádala si své světy. Světy, ve kterých byla šťastná, světy plné bájných bytostí a lásky.
Daniela měla ale nepopiratelné kouzlo, které k ní přitahovalo muže všech věků jako magnet. Prožila velkou první lásku. Cítila se na ni ale příliš mladá, chtěla jezdit s kamarádkami po zábavách a ne s přítelem ve svých 16 - letech řešit svatbu a děti. Bylo to dobré rozhodnutí. Ani ne za dlouho se ukázalo, že David si ji nezasloužil.

V 19 – letech se zamilovala do o pár let staršího Pavla, byl rozvedený. Nejdřív o něj neměla zájem, neměla z něj dobrý pocit, ale naprosto jí uhnal. Byli spolu půl roku, chtěli se brát, vybírali spolu dům. Nešla kvůli němu na další školu. A pak zjistila, že jí celou dobu podváděl s bývalou manželkou, že úvěr na dům si chtěl vzít na ni a použít ho na koupi auta. Daniela to tušila už delší dobu, chtěla znát pravdu. Aniž by o ní věděl, tak za ním jela autobusem k němu domů. Tvářil se překvapeně a za chvíli jí zase vezl domů. Bylo strašně divné. Pak řekl, že přijede a nic. Daniela celý týden brečela, ležela v posteli a nemohla se ani pohnout. Jen máma jí chodila krmit. Pak jí volali kamarádi, že měl rande s bývalou manželkou a že s ní čeká dítě. Ten den jela autem a chtěla umřít. Skoro se jí to povedlo, když strhla řízení v lese, v zatáčce smrti. Byla se vyplakat u nejlepšího kamaráda Karlose. Když Daniela cítí, že se jí lže, že je pravda dvojí, tak z toho má horečky a je nešťastná. Nemůže vůbec fungovat, nemůže se na nic soustředit. Dlouho neví, co se děje, ale ví, že se něco děje. Žene jí to zjistit pravdu, aby měla klid. Za její život se jí to stalo pouze dvakrát a vždy měla pravdu. Za normálních okolností je naprosto přirozená a v pohodě. Dává partnerům volnost, jakou sama potřebuje. Skoro se kvůli němu zabila v autě a on měl ještě tu drzost, aby ji nechal myslet si, že to byla její vina. Když za ní přijel naposled, byl naprosto chladný a vůbec se jí nedíval do očí. Špatné svědomí se takhle projevuje. Jistěže to nezkazila ona. Samozřejmě po letech jí chtěl zpátky. V ten den se Daniela změnila. Už to nebyla tak hodná holka, jako dřív. Sama byla mnoho let chladná, dokud zase nezačala věřit.

Týden na to se stěhovala do města se spolubydlící na inzerát. Byla spokojená, bydleli v jednom pokoji, ale konečně byla svobodná. Mohla vše, co chtěla a stejně se z diskoték vracela o půlnoci jako Popelka. Řád, který měla v sobě z domova, se nedal jen tak smazat.

Po půl roce svobodného života ji na rande pozval Petr. Žili spolu dva roky. Milovala ho, ale nebyla s ním šťastná. Druhý rok žili u jeho rodičů a to už nemohla přežít vůbec. A tak se jednoho dne vrátila zpátky do města. Nikdy nebyla dlouho sama. Hned další víkend jí pozval lyžovat jeden rozvedený vandrák. Nebyl to ten pravý. Byl namyšlený a bohatý. A Daniela dávala vždy přednost chudým, ale těm, které měla ráda. Vydržela to s ním 3 týdny. Radši to skončila, když jí chtěl představit syna. To už je vážný krok a ona se vážných kroků bála.
Další víkend odjela na countrybál s kamarádem. Poznala tam Indyho. Ihned to mezi nimi zajiskřilo. Druhý den však přijela jeho přítelkyně. Daniela z toho chtěla velmi rychle vycouvat. Indy jí ale nenechal odejít. S přítelkyní se rozešel a Daniela se k němu po měsíci přestěhovala do Pardubic. Byli nadšeni jeden druhým, že měli společné zájmy, jezdili na vandry, na vodu, na festivaly, lezly po skalách. Ale chyběla tam láska, vášeň a chemie. Byli, dá se říct spíš přátelé. Soužití bylo v mnoha směrech tak skvělé, že ani nechtěla odejít, přestože se nemilovali. Dokonce byli zasnoubeni. Daniela ale zasnoubení zrušila a odstěhovala se. Ale těch dva a půl roku znamenalo moc. Zůstali přátelé.
To už Daniele bylo skoro 25 let. Našla na inzerát Šárku, svobodnou matku s půlročním Adámkem. Bydlet s ní nebylo sice jednoduché a i když skončilo, tak si k sobě našli cestu i po tom. Daniela hodně přibrala, tak byl čas se dostat do formy. Nešlo to, jak by chtěla. Ale nakonec překonala očekávání.
Na jedné zábavě potkala Mildu, který se pro ni stal prokletím na celých 5 let. Nechodili spolu ani tak dlouho, necelé dva měsíce. A pak nastal čas návratů a rozchodů. To už bydlela s kamarádkou Hanou. Ta z toho šílela. Neměla ho ráda. Daniela byla zoufalá. Nebyla schopná nic dělat. Nemohla se dívat na televizi, poslouchat hudbu, nic. A tak se každý den po práci toulala po Slovanech a po Dubině až do noci. A přitom chtěla jediné, zazvonit u něj a skočit mu kolem krku. Ale neudělala to. Hrdost jí to nedovolila. Milda často slíbil, že přijde a nakonec to zrušil. Daniela ze zoufalství musela mít stále nové muže, aby na něj zapomněla. S někým byla měsíc, s jiným 3 a s tím posledním půl roku. Byl to profesor na vysoké škole. Taky jezdil na vandry a už si ji chtěl vzít. Asi jí vyděsilo, když přijeli z vandru, že se schoulil na koberec a brečel: „Miluju tě tak strašlivě, že bych umřel, kdybych tě ztratil, a to mě strašlivě děsí“.
Týden na to se s ní rozešel po e-mailu. Ale hned si to zase rozmyslel. Daniela mu to benevolentně odpustila. Byla rozumná a věděla, že zazmatkoval. Co už ale nepřešla, když za ní přijel a tvářil se jako mistr světa, že se k němu vrátila. A to bylo naposledy, co ho viděla. Snažil se s ní kontaktovat, ale už ho nechtěla vidět.
Měsíc na to se seznámila se svým budoucím manželem. Ten večer, co se dali dohromady, tak dvě hodiny před tím potkala Mildu. Po roce jejího naprostého ignorování a přehlížení, ji skočil do cesty, objal a začal líbat. Chtěl, aby s ním odešla, ale Daniela nešla. Dala šanci Jirkovi.
Vzali se už po roce. Jirka se ale hned po svatbě změnil a omezoval jí. Neustále řval. Zničil vše, co mezi nimi bylo krásné. Díky němu se naučila být sama sebou. Byl praštěnej. A to bylo to, co jí doma zakazovali. Konečně začala v tomhle směru dýchat. Jenže lásku v ní ubyl podezříváním. A tehdy se opět ozval Milda. Daniela se s ním měla sejít. Slíbil, že přijede a opět nepřišel. A to jí naštvalo, dělal jí to tak strašně dlouho, že jí to ubíjelo. Řekla si, to že je posera, neznamená, že to nemůžu vzít do vlastních rukou. Proč stále čekat až se chlap rozhoupe?! Manžel v té době bydlel pár dní u rodičů. Dohodli se na rozvodu.
Milda už nebydlel v Pardubicích. Věděla, že bydlí na Škrovádu. Ráno se sebrala a odjela vlakem do Slatiňan. Poptala se kolem a našla jeho dům. Měl vypnutý telefon. Hodiny seděla na jeho zahradě a čekala, než si konečně zapnul telefon. Byl v hospodě. Šla tedy za ním. Tentokrát spolu vydrželi měsíc. Chtěl, aby se k němu nastěhovala. Po měsíci pochopila, že mezi nimi to nikdy nedopadne. On by jí nikdy nerozuměl, vždy by jí ubližoval a navíc hodně pil. Mnohokrát jí zklamal.
Manžel o ni bojoval a ona se rozhodla nerozvést. Týden na to ale poznala Shortka….

S manželem neměli moc společného a jen se hádali. Čím dál častěji řešili rozvod. Pořád si říkala, že tohle přece není láska?! Dva roky nebyla vůbec šťastná. Začala věřit, že láska je jen pro mladé a krásné lidi. A Daniela už oslavila třicítku. Nijak zvlášť jí to nevadilo. Ale rozhodně jí to probudilo. Přece tohle není její život?! Nedokázala nic, po čem opravdu toužila. Už ve 14 - ti se chtěla stát spisovatelkou a tanečnicí. Stále se bála lásky, co když ho potká, co když ho ztratí. A jak bude pak žít dál. Toužila po spřízněné duši. V manželství už ale začala věřit, že ta pravá láska neexistuje, že patří jen do románů a romantických filmů. Kde je v dnešním světě láska?

Opět se vracíme k Shortkovi. Zamilovala se, zdálo se jí o něm každou noc. Smysl pro povinnost jí ale nedovolil cokoli udělat. Skončilo jen u dvou polibků. Takto to trvalo rok a 7 měsíců. Pochopila, že když se nerozvede, lásku mít nebude. Ale neměla sílu to udělat a on jí to nijak neulehčoval. Bojovala sama se sebou. Kdyby věděla, že to byli kroky, přesné kroky k lásce. Kdyby to dokázala tušit.
V posledním roce byla povýšena na vysokou pozici a zaměřila se na práci. Nechtěla o lásce už slyšet. Poslední měsíc jí to ale strašně hnalo ho vidět. Nikde ale nebyl. Dva dny před odchodem manžela řekla kamarádce, že by se rozvedla jen kvůli němu. Chápala její nejistotu k rozhodnutí. Ale taky Daniele řekla: „Děláš chybu, že se fixuješ na něj. Pokud je to správné, měla bys to udělat pro sebe. A třeba je tu někdo jiný….“

Slova Daniele vrtala v hlavě. Rozhodla se. Nejhorší je naděje. Sama sobě si řekla: Má dva dny na to, aby se ozval, jinak jde dál. Dva dny, do půlnoci.
Byl pátek a ona šla s přáteli pít. Vrátila se až ráno. Doma proběhl uragán, bylo to strašné. Nakonec se manžel sbalil a odešel k rodičům. Byl agresivní a Daniela se po jeho odchodu klepala, nemohla skoro mluvit. Napsala zprávu nejlepšímu kamarádovi. Jmenuje se Tomáš, je sice mladý, je mu teprve 22 let, ale je chytrý, hodný a je s ním sranda. Poslouchají stejnou muziku. Stále se touží zamilovat. Je menší, podsaditější postavy. Má tmavé vlasy a modré oči. Má moc hezké oči. Sice se neznali ani rok, ale stal se dobrým přítelem. Snažil se jí uklidnit. Neměla sílu s nikým mluvit. Vypnula si telefon. Několik hodin spala. Když se vzbudila, napsala mu, aby o ní neměl strach, že je v pohodě a že to zvládne. Hned jí volal, že samotnou jí doma nenechá. Ať se hezky oblékne a jde za ním. Poslechla ho. V tomhle stavu poslechne jen jeho.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První setkání

 

Do hodiny byla v baru. Vchází a prochází mezi stoly. Až na konci sedí Tomáš. Sedá si vedle něj a naproti sedí jeho kamarád, Kuba. Byl vyšší než Tomáš, světlých, rozcuchaných vlasů. Rozklepali se jí nohy. Málem s sebou sekla. Vypadal jako Shortek. Šeptem sprdla Tomáše: „Kam si mě to vzal? Zbláznil ses? Vždyť vypadá jako Shortek.“ Tomáš se bránil: „Já ho nikdy neviděl, jak jsem to měl vědět.?“ Ukázala mu v mobilu fotku a Tomáš uznal, že je to tak.

Během hodiny se k nim ještě přidala Kubova nejlepší kamarádka Natálie. Kuba po Daniele koukal a ona po něm. Po hodině zaplatili a šli na koncert. Už jak vyšli před bar, tak Kuba Danielu objal. Nebránila se.

Došli na koncert. Chvíli seděli v předsálí, než bylo zahájení. Kuba všem objednal Čerta. A k tomu líčil jeho původ. Už měl něco vypito, takže jeho výklad byl dost rozvláčný. Protože jsme ho pořád přerušovali, musel to začít od začátku vyprávět asi pětkrát.  Většina lidi u stolu ho považovala za mimozemšťana. Daniele to připadalo roztomilé. Byl mladý a brala to s jistou shovívavostí.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                     Slyšeli hudbu, tak se přesunuli do sálu. Byl malý, komorní. Zvolili místa vzadu. Na Danielu zbylo místo poslední, vedle Kuby. Neviděla ale přes sloup na pódium. Kuba si toho všimnul a přitáhl si ji k sobě, aby viděla. Hladil ji přitom po rameni. Bojovala s myšlenkou mu tu ruku dát pryč. Ale přesně tohle potřebovala.  Byl to dost zvláštní koncert, umělecký. Na strop promítali zvláštní stínové postavičky, které rozehrávali svůj příběh. Na pódiu seděl muž na barové stoličce. Půl hodiny se ani nepohnul a díval se do země. Celou domu si říkala, co tam dělá?! Pak ale zvedl mikrofon a k hudbě začal zpívat. Bylo to ponuré a ten večer to asi nebylo to pravé. Její srdce křičelo. Najednou se Kuba zvedl a odešel. Daniela se taky zvedla a sedla si do předsálí. Ta hudba byla příliš. Pak se objevil Kuba a sedl si k ní. Ta hudba ho taky rozervala. Úplně se klepal. Neznala ho, ale chytla ho za ruku. Pak za nimi přišel Tomáš. Kuba se na Danielu podíval a řekl: „Jdu na vzduch.“ Tomáš se zvedl, že půjde za ním. A Daniela šla taky. Venku stál Kuba a stále se klepal. Přišla k němu, zvedla jeho ruku, přehodila ji kolem svých ramen a přitulila se k němu. Pevně ji držel. Nikdy nic takového neudělala. Objal ji velmi silně a jen tak stáli na silnici. Po chvíli zjistili, že Tomáš odešel. Kuba se tam už nechtěl vrátit, za tou hroznou hudbou. Tak hledali nějaký bar.  Kuba chtěl tatranský čaj. V prvním baru ho neměli. Tak šli dál. Za rohem byl další. Vešli tam. Tatranský čaj sice neměli, ale zůstali. Sedli si na bar. Za pár chvil se už drželi za ruku. Kuba objednal pití. Finskou vodku s Lemondem. Barman byl zvědavý, jestli se to dá pít. Dalo a dokonce to bylo hodně dobré. Při další sklence přemýšleli, jak to nazvat. Nakonec to pojmenoval Lemondia.  Povídali si o všem možném. Neustále nevycházeli s údivu, jak si rozumí. Jak se jim líbí stejné filmy, mají stejné názory. Našla dalšího bláznivého fanouška Star  Wars a Hry o trůny a celkově fantasy. Nikdy předtím nic takového nezažila.  Nechápala to, zvláště proto, že je o osm let mladší. Bylo to neuvěřitelné.

Ani neměla tušení, jak dlouho tam takhle hovořili, když jim volal Tomáš, kde jsou. Nechali tam i bundy. Bar už stejně zavíral, tak se vrátili. Tomáš stál před barem a podával jim bundy a povídal? „Co vy dvě hrdličky.“ A otočil se ke zbytku party. A Kuba Danielu začal líbat. Jen slyšeli udivené hlasy. Pak se celá parta domluvila, že půjdou ještě do jednoho baru. Sedli si ke stolu, ale ostatní si sedli k jinému. Tam propukla zběsilá vášeň. Vášeň jakou nikdy nezažila, ani v nejdivočejším snu si něco takového nedokázala představit.

Ráno musela brzy vstávat, přesto, že byla sobota. Ztrácela pojem o čase. Ale přesto řekla, že jde domů. Kuba se zvedl, že ji doprovodí. Vedl Danielu tou nejdelší cestou k ní domů. Parkem kolem zámku a kolem řeky. Ta cesta trvala nekonečně dlouho. Cestou se na sebe plni vášně vrhali. Ujít každý další krok bylo těžké. Srdce měla až v krku. Nakonec došli na hlavní silnici. Před benzínkou stálo několik nových vozů. Podívali se na sebe a Kuba řekl:“Napadá tě, to co mě?“ Pravda je, že Daniela měla jiný šílený nápad než on. Nikdy jí taková blbost nepadla. Chtěla se v tom autě projet. Kuba ji ale na ten vůz posadil. Šílená vášeň opět propukla. Měla hodně těžké ho přerušit a jít dál. Těžko se přestává, když člověk prožívá něco tak omamného a krásného. Sotva poodešli pár kroků, projeli policajti.

Konečně došli před její dům. Snažila se s ním rozloučit před vchodem, ale najednou byl s ní v chodbě a hned na to ve výtahu. Daniele došlo, že jestli vyjede s ním výtahem nahoru, tak nebude mít sílu ho poslat pryč. Musela ho vytlačit z výtahu a pak výtah rychle zmáčkla a jela nahoru.

Svlékla se a odlíčila. Mezitím z ulice zaslechla hlas. Vykoukla z okna a tam seděl Kuba na lavičce a telefonoval. Tvrdil do telefonu, že je na třídě Míru. Přišlo jí to vtipné, protože bydlela v Polabinách. Není to daleko, ale kousek od centra to je.  Později se od Tomáše dozvěděla, že volal jemu, že chtěl, aby pro něj přijel. Za tu chvíli, co se rozloučili, tak zřejmě nastoupily účinky alkoholu. Najednou nevěděl, kde je. Když ho Tomáš vyzvedl, tak cestou žvanil o tom, že to byla nejvášnivější noc v jeho životě. Což Daniela Tomášovi taky tvrdila. V tom se shodli.

 Celé tělo jí brnělo touhou, myšlenky jí vířili hlavou. Nemohla usnout a to byli 3 hodiny ráno a ona měla za 3 hodiny vstávat.

O 3 hodiny později se jí povedlo přece jen vstát. Vyzvedl ji známý a jeli do Prahy na seminář. Měla ještě kocovinu, byla nevyspalá, ale přitom podivně bdělá.  A byla nedočkavá, jestli si Kuba řekne o její číslo.

 

Přesně o půlnoci Daniele došlo, že je půlnoc a čas, který si stanovila, aby se ozval Shortek. Naděje byla pryč. Vše bylo pryč. Už nechtěla ztrácet čas. Tolik zabitého času. Zabitého doufáním, že se vše naplní. Rozhodla se, že už to nechce opakovat. Kubovi také dala celkem dva dny, aby se ozval. Ale Kuba v pondělí zavolal a pozval Danielu na rande.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Konečně se pohnula

Ještě, že měla skvělé přátele. Tomáš s Lukášem s ní vše probrali. Lukáš byl Tomášův spolužák ze střední.  Když ho poznala, byl to tichý snílek, neustále zavrtaný v počítačích. Když poznal Martinu, Tomášovu kamarádku, tak ho Daniela donutila ji pozvat na panáka.                                 Nedala pokoj, dokud to neudělal. Překonal strach a pozval ji. Následovalo několik schůzek a Martina a Lukáš už byli nerozluční.

Už delší dobu klukům pomáhala shánět bydlení. Ještě s jedním jejich kamarádem. Kluci Danielu přesvědčili, že s nimi má jít bydlet ona. Že jí se vším pomůžou. Manžel sice za dva dny přišel, že se chce vrátit, ale Daniela byla rozhodnutá, že už s někým tak agresivním nechce dále žít.

Začala shánět ideální bydlení. Měli jasnou představu. Byt 3+1, samostatné pokoje, za dostupnou cenu. Naplánovala si, že byt vyberou nejpozději v pondělí, v úterý složí kauci a ve středu hurá na dovolenou s čistou hlavou. A po dovolené stěhování. Síla pozitivní vizualizace je opravdu neuvěřitelná. Přitahujeme k sobě věci teprve po tom, když si nejprve jasně definujeme, co chceme a nakonec si to musíme umět do detailů představit.

Byt vybrali v neděli. Měl průchozí 3 pokoj. Nebyl rozhodně ideální. Daniela měla pocit, že je málo času, tak se rozhodli. V pondělí zavolala do realitní kanceláře a oznámila, že mají zájem. Makléřka řekla, že se majitel rozhodne do večera, zda jim byt pronajme. Hned na to jí zazvonil telefon. Volala paní, že má byt k pronájmu.  Daniela ji odmítla s tím, že už to není aktuální. Po pěti minutách jí to ale nedalo a zavolala zpátky. Domluvila prohlídku na večer. Šel se s nimi podívat i Kuba. Byt byl dokonalý. Domluvili se na složení zálohy hned druhý den.

Čistá hlava, za dveřmi nový život a vyrazili na vodu.

Ve středu v 15:00 měli sraz u nádraží. Rozdělili se do aut po třech. Čekala je daleká cesta až do Vyššího Brodu. Daniela jela s Tomem a Lukym. Cestou si psala s Kubou. Viděli se od jejich prvního setkání každý den. Každý den byl u ní až do rána. Stále odolávali své touze, i když to bylo těžké. Chtěli počkat. První dva týdny byly zahalené mlhou. Daniela zanedbávala práci a Kuba do té své chodil pozdě. A navíc měl potíže s rodiči. Nelíbilo se jim, že nechodí domů.

Kuba za nimi na vodu měl přijet až v pátek, protože tak narychlo nedostal dovolenou. Dva dny bez něj měla pocit, že to nevydrží. Bála se, že nepřijede. Takových kecalů už za život poznala. Jejímu klidu moc nepřidalo, když ji Tomáš na lodi strašil, že je Kuba dost nespolehlivý. Večer to s Kubou řešila po telefonu. Byl na Toma docela naštvaný. Vztekal se, že když něco chce, tak si to zařídí. Daniela se bála hlavně proto, že den před tím měl Kuba svátek a dorazil mu kamarád, který za ním jezdí jednou ročně oslavit svátek. Strašně se přitom vždy opijí. Což znamenalo, že půjde z hospody přímo do práce. A už teď věděla, že i normálně chodí pozdě. Jenže tentokrát musel jít už na šestou, aby stihl jediný spoj. Docela kritická situace. Je pochopitelné, že se bála, že to nezvládne. Slíbil, že se vyspí ve vlaku. Potěšilo ji, že to nakonec zvládnul a přijel. Akorát se ve vlaku nevyspal, protože potkal další vodáky a cestou vypili několik lahví rumu. V danou hodinu pro něj parta vyrazila autem na nádraží.

Večer v kempu si kluci přinesli kytary, ale Daniele ne. Ptala se proč.

Hulis: „Přijel ti Kuba, tak jsme předpokládali, že hrát nebudeš a budeš se mu věnovat.“

Daniela: „To jste předpokládali špatně.“ Nechtěla měnit plány kvůli chlapovi. Byla už klidná a spokojená, že přijel. Byl pátek a večer, kdy se sešla celá parta. Počítalo se, že se bude hrát a pít. Tak se bavili. Kuba se mezitím strašně opil. Ne, že by Daniela byla střízlivá, ale když se podívala na zbytek party, měla pocit, že se propila do střízlivosti. Dotáhnout Kubu do stanu bylo náročné. Cestou jí řekl:

„Pro tenhle večer vím, že tě miluju.“

Došli do stanu a Kuba byl k nezadržení:

„Už nemůžu dál čekat, fakt už nemůžu, strašně tě chci.“                                                                     Daniela rezignovala, přesto, že chtěla ještě počkat. Poddali se své vášni. Poprvé to obvykle nebývá úžasné, tak Daniela nebyla zklamaná.

V sobotu ráno odjel Hulis domů za manželkou.

Kamarádi z něj byli nadšení. Nikdy Daniele neřekli o žádném jejím chlapovi to, co o Kubovi. Už to opojení necítili jen oni. Viděli a cítili ho všichni okolo nich.  Trápilo ji jen to, že stále říkal, že je nestálý a že jí nechce ublížit. Bála se mu dát své srdce. Daniela taky bývala taková, tak to chápala. Snažila se najít způsob, jak být spolu a přitom se nesvazovat. 

V sobotu večer byla už hodně smutná a přestala mluvit. Byli s partou v hospodě a Daniela neměla co říct. Šli spát a ona pořád nemluvila. Kuba už nevěděl, co má dělat. Řekla mu, co jí trápí. Nebyl schopen se k tomu vyjádřit. Otočila se k němu zády. Proběhlo to takhle několikrát. Pak přestala mluvit úplně. Kuba se najednou otočil zády k ní a brečel. Už dávno věděla, že má hluboké problémy a bála se, že není schopen jakéhokoli vztahu. Nevěděla, čím to je, ale nemohla se na něj nikdy dlouho zlobit. Nemohla vidět, když se trápí. I když jí to vše bolelo, tak představa, že trpí on, ji zabíjela. Táhlo jí to k němu jako magnet. Ihned ho otočila a objala. Objímali se jako by se měli umačkat k smrti. Jejich srdce k sobě byla přitisknutá a ona cítila, že cítí stejnou bolest jako ona. Se slzami v očích se začali hladově líbat. Hladově zuřivě, jako by měli umřít.

Poslední den už viselo ve vzduchu, že to musí nějak vyřešit. Když odjel Kuba s Lukym pro auto, tak to probírala s Tomem:

“Tome, já se bojím mu dát srdce. Jak mu mám věřit, když mě pořád straší.“                                                                                                                                                                                        „Dany, já se obávám, že vy už jste si srdce dali. A taky mě děsíte, co tady pečete. Nebude to nic dobrého. Vůbec se mi to nelíbí. Jste oba blbci, já vám tak závidím, ani nevíš jak. Vy dva máte něco, co jsem nikdy v životě neviděl. Nedělejte blbosti.“                                                                                                                 „Jenže Kuba se bojí vztahu, co s tím mám dělat? Nemůžu se zamilovat, když nevím, jestli to dokáže.“  

 Cestou domů se k sobě tulili a tiskli k sobě, jako by se už nikdy neměli vidět.

Po návratu mu navrhla, že si nebudou hrát na vztah. Že budou jako kamarádi.  

Luky byl u Daniely pak další víkend a pomáhal jí balit. Po víkendu se už měla přestěhovat. Stěhovalo se několik dní, bylo to hrozné a vysilující. Kluci Daniele se vším pomohli. Kuba tu s ní strávil hned první noc. Tam, kde člověk spí poprvé, tak sny co se zdají, se plní. Tak to chtěli sdílet. Slíbili si, že jeden večer vynechají sex, že si budou vyprávět jen příběhy a Kuba že jí naučí fantasy karty Dračí doupě. Asi by se zlobil, že zapomněla, jak se jmenují. Podával jí nejmíň hodinový výklad. Mají sběratelskou hodnotu. Nakonec ji nechal hrát s nejvzácnějším balíčkem monster, se kterým nelze prohrát, ale Daniela prohrála. Chtěla to pochopit. Když měla možnost ho zabít, tak to neudělala. A on to pak lump jeden udělal. Ale asi už chtěl dělat něco jiného. Samozřejmě to nevydrželi. Tak krásný, živočišný, vášnivý a někdy bestiální sex nikdy nezažila. S ním to bylo prostě jiné. Přestala se naprosto ovládat. A Daniela se kontrolovala celý život. Kontrolovala se a stále přemýšlela. Nemohla to zastavit. Co ho poznala, nepřemýšlela.

Představovat se jako kamarádi Kubovi dlouho nevydrželo. Kamarádům Danielu představil jako svůj nový objev. Na jednu stranu nechtěl jejich vztah definovat a na druhou měl snahu ho stále posouvat do dalších etap.

Ještě 14 dní trvalo, než vše vybalila. Na tohle se rozhoupávala 2 roky. Toto její rozhodnutí způsobilo, že s ní přestala mluvit vlastní máma i bratr. Její máma jí nikdy nepřála štěstí. Snažila se, aby si protrpěla život stejně jako ona. Vždycky jí poslechla a stále nebyla šťastná. Moc se snažila všem vyhovět. Zapírat sama sebe. Zapomněla, co chce sama. Chyběla jí odvaha to udělat. Svíral jí strach. Máma pro ni byla důležitá. Věděla, že ji zavrhne, když se rozvede.  Pro hluboce věřícího člověka je největším hříchem jít za svým štěstím. Nelitovala toho a nikdy litovat nebude. Bylo to její rozhodnutí, udělala to pro sebe. Pokud jí Kuba dal nějaký impulz, tak mu může za to být vděčná. K manželovi měla nepřekonatelný odpor. Stálé předstírání, obětování se k manželským povinnostem. Myslela, že už nikdy nebude mít ráda sex. Spletla se v mnoha věcech. Nikdy není člověk dost starej, aby věděl vše.

Poslední rok manželství na sobě hodně pracovala po pracovní stránce. Četla jednu knihu za druhou, posouvala se v pozitivním myšlení. Pokud ale myšlenku nepodpoříme srdcem a touhou, nemá sílu. Děláme tisíce věcí z rozumu a nejsme šťastní. Pak uděláme jednu, kterou nám radí srdce a narostou nám křídla. Soustředila se jasně na své cíle. Kuba jí zastřel zrak. Cíl Daniele sešel z očí. Jak najít rovnováhu mezi láskou a sebe samým? Když poznáte někoho, s kým se začnete duševně prolínat. Když cítíte, co cítí on. Když vám zní v hlavě věta, kterou se teprve chystá říct. Muži nám berou vítr z plachet. Když se rozhodla rozvést, přísahala si, že už nezapomene, kdo je. Po každém rozchodu se hledáme a znovu nalézáme v hloubkách vlastní duše. Toužila po lásce, která je silná a nezvladatelná. Vždy tušila, že jí ještě nepoznala. Touha způsobuje iluze. Tak toužila, že si idealizovala a zveličovala své city. Bála se ale, že ji ve skutečnosti nenajde. Kolik lidí na téhle planetě najde svou spřízněnou duši?  Vztahy vždy zvažovala rozumem, z většiny vycouvala, v touze objevit svého prvního rytíře, který by jí nenechal odejít. Ale každý nechal. Nikdy žádnému muži nedovolila být mužem. Našla někoho, s kým se stala více ženou. Připadala si slabá a on je vedle ní mužem. Děsilo jí to. Přesto je ale život krásný. Učila se důvěřovat životu, že nás zavede tam kam má. Nemá smysl mít strach. Strach nás ochromuje a bere nám sílu. Zahodit strach a přijde štěstí.

 

 

 

 

Pokračování

Vydáno na http://eknihysantini.cz/cs/38-sarlota-santini

 

 

---