Temný středověk

Hradby vrhají stín na kraj pod nimi,
jeho tráva šepotá o lásce,
na ní dva milenci,
rytíř a krásná panna se scházeli.
Byla temno temná tma,
když dívku, k lásky hnízdu,
sledoval lstivý rytíř,
co její lásku toužil zabít,
pak ji si odvést.
Tu noc dva milenci sešli se,
ku pravidelné schůzce,
když v tom ze tmy se vynořil,
černý rytíř.
Tvář měl zjizvenou,
co ukazovala jeho pozvednutá přilbice.
Znala ho dívka, znala.
Bála se ho kamkoli šla,
jeho pohled hříšný,
ji i v kostele,
kleče před farářem ,
propaloval svým cejchem zkázy.
Dívka vnadná z šatů vysvlečená,
popadla ty šaty, kus hadru,
jím zahalila svá ramena,
klesl přes prsa, přes boky, přes lůno.
Vykřikla, úskokem do bezpečného místa pokročila.
Její rytíř v netušené chvíli,
přepaden překvapením,
jen pozoroval nepřítelův meč,
jak se noří do jeho povolných útrob.
Nechráněná dívka,
co ten večer znásilněna byla,
si záhy život vzala.