Řeka Acheron

Můj život kobka tmavá,
postel slámou vystlaná.
Čekám jen ranních paprsků,
pak mě odvedou ke špalku.
Jsem odsouzena čistým svědomím,
podléhám četným zraněním.
Mříže vržou,
krysy koušou.
Žalářník mi donesl vodu,
abych dala sbohem životu.
Nepromluvíš křivého svědectví,
proti bližnímu svému.
Porušili osmého přikázání,
ale já tady ve tmě skapu.
Odsouzená ctihodnými občany.
Tekou mé slzy,
tekou krve proudy,
z vedlejší kobky,
vztáhl na sebe vlastní ruky.
Zaplatil převozníkovi,
přeplul řeku Acheron.
Mě čeká ráno totéž,
pro srdce děsná tíseň.
Šílím z toho čekání
a vím, že mě čeká umírání.