Duše a srdce

Do duše se vkrádá smutek,
mé nitro drásá bolest,
stavím okolo srdce zeď,
stavím ji už dlouho,
chybí mi poslední cihla.
Procházím kolem hřbitova,
duše šeptají tu bolest,
hledali lásku jako já,
jenže nepřišla.
Můžu bez lásky žít?
Smířit se s tím,
že je to jen pomíjivá iluze.
Vidím lidské duše,
ne však jejich tváře.
Mou duši nevidí nikdo.
S láskou je to jako s loterií.
Byla vymyšlená,
aby byl život snesitelnější.
Byla nám dána naděje.
Naděje pro něco žít.
Ale když cítím já,
proč necítí lidé?
Poslední cihla a je dokonáno.
Nechci už cítit bolest.
A přece: Omnia vincit amor.
 

Vydáno na http://eknihysantini.cz/cs/38-sarlota-santini