Z duše

Co všechno jsem se naučila

 

Obraz mrtvého dítěte, ke kterému mě vychovali.

 

Pilná studentka, chudá na duchu

zvykla jsem si z paměti lovit jak ze studny

ty staré dětské časy

plné tajných schovek, šnečích ulit, ve kterých vždycky bylo dobře.

 

Mí šneci ve svých ulitách uměli létat, uměli přeletět

každý nesvár, každou hádku, každou botu

co ten podpantoflák

vykopl do výše

jako ohňostroj s milionem jiskřiček

 

Létavice vždycky hasnou jako nedopalky.

Šedé a zmoklé nic.

 

Naučila jsem se kývnout a jít

usmát se a jít

odpustit a jít

jenom ne

konečně odejít.

 

Možná je někdy lepší krutá láska, než hraná láska.

---