Příběh ze savany

Uprostřed savany v Africe stál malý přístřešek. V něm žilo osm lidí. Matka, otec, pět dětí a babička.

Jednoho dne, když se šestnáctiletá Olga vracela s vodou od pramene vzdáleného kilometr od přístřešku, uviděla kus od jejich domova její čtyři mladší sourozence, jak sedí a mlčí.. Pomocí posunků se od nich dozvěděla, že jejich matka rodí a babička jí asistuje. V tu chvíli se ozval z přístřešku křik.

Všech pět dětí si zacpalo uši. Seděli takhle dlouho, aspoň se jim to zdálo, než k nim přišla babička se zakrváceným dítětem v náručí. Pomocí posunků jim oznámila, že jejich matka je mrtvá, ale že dítě přežilo.

Desetiletá Akali, pětiletý Lori a tříletá Leia se rozbrečeli. Dvanáctiletý Haku ne, protože se považoval za lovce a ti přece nebrečí. Olga s tím počítala, tudíž si svoje už odbrečela po nocích.

Když se otec vrátil z lovu s antilopou, pohřbili matku nedaleko od přístřešku a pojmenovali nově narozeného chlapečka Makun.

Druhý den vzal otec Hakua s sebou na lov, aby se něčemu naučil. Akali, Lori a Leia šli sbírat plody. Olga s babičkou se střídali v péči o Makuna a zkoušeli  mu dát napít vodu nebo mléko divoké kozy, ale obojí odmítal.

Dva dny od svého narození Makun umřel hlady, babičce v náručí. Nikdo ho moc neoplakával, jedině snad Olga, ale tak, aby o tom nikdo nevěděl.

Jak se ukázalo, zapůsobilo to však i na babičku.

Od Makunovy smrti chřadla a chřadla, zastala méně práce, až nakonec jen polehávala ve stínu a odpočívala.

Jednoho dne, když Leia nešla s Akali a Lorim sbírat plody, se nejmladší holčička potulovala kolem přístřešku, hrála si s lístky, kamínky a mravenci. Když ji to kolem poledne omrzelo, šla se podívat za babičkou.

Ta ležela a nehýbala se. Leia se vyděsila a běžela za Olgou. Když jí řekla, že babička je mrtvá, Olga rychle utíkala k babičce. Ta ležela pod stromem s otevřenýma očima a když k ní její nejstarší vnučka přišla, usmála se na ni.

Olga si oddechla úlevou a potom Leie vynadala.

Když se tohle za tři dny opakovalo, Olga Leie nevěřila. Potom se však přece jen šla podívat, pro jistotu. Tentokrát měla Leia pravdu. Babička byla mrtvá.

S pomocí otce ji pohřbili vedle její dcery a Makuna. Olga teď musela sama zastat roli matky, nikdo jí neradil. Naštěstí už byli Haku a Akali dost staří na to, aby pomáhali.

Uběhly tři úplňky a nic se nestalo. I když umřela matka i babička, dokázali se o sebe postarat.

Tři dny před dalším úplňkem přiběhl Haku z lovu dříve než obvykle a sám. Olga pochopila, že se něco stalo, a tak ihned běžela za Hakuem, když na ni mávl. Haku ji vedl lesem po stezce, ale potom sešel ze stezky a šel chvíli do hlubšího lesa. Pak se zastavil. Před ním ležel strom a pod ním...Olze unikl zděšený výkřik. Ten strom totiž zavalil jejich otce! Olga chvíli přemýšlela, jestli se má sesypat, nebo hrát silnou a postarat se o sourozence. Potom jí došlo, že nemá na výběr.  Šli s Hakuem zpět k domovu, kde už čekala vyděšená Akali. Oznámili jí otcovu smrt a sesedli se k poradě, co dál. Došli k názoru, že počkají, jak jim to půjde bez dospělých a když to nevyjde, tak se uvidí.

Snažili se tedy přežít i bez dospělých, ale nebylo to lehké. Haku donášel maso jen málokdy, a když už, tak jen drobné hlodavce. Pro Olgu ani pro Akali a její tým sběračů se nic neměnilo. Snad jen to, že Lori i Leia měli každý několik záchvatů paniky, co s nimi bude.

Uběhl nějaký čas a Olga zase svolala poradu. Všichni věděli, že maso jim opravdu hodně chybí.

Olga. která už nad tím několik nocí přemýšlela, jim řekla, že by se mohli pokusit dojít do nějaké vesnice.

Haku s Akali byli zaražení. Tohle je vážně nenapadlo. Ale uznali, že je to dobrý nápad, a tak o pár dnů později vyrazili. Měli s sebou jen jídlo a vodu.

Šli přes les. Po prvním dni chůze všechny bolely nohy a byli unavení, ale nedošli ani na konec lesa. Druhý den už se dostali na úpatí nějakého kopce. Našli tam potůček, kde nabrali vodu, která jim už docházela.

Za třetí den cesty překročili kopec a naskytnul se jim pohled na poušť. Táhla se až k obzoru. Nikde nic. Jen na obzoru, směrem k zapadajícímu slunci byla vidět nějaká tečka. Olga si myslela, že je to vesnice a rozhodla, že půjdou oním směrem. Akali i Hakua sice napadlo, že by to mohla být jen nějaká skála, ale věřili své sestře, tak radši mlčeli.

Čtvrtý den nocovali v poušti. Postupovali pomalu, protože horko bylo ubíjející.

Pátý den ráno nemohli vzbudit Leiu. Umřela vyčerpáním, hladem a žízní.

Šestý den už šlo jasně poznat, že pravdu měli Haku a Akali. Byla to skála.

Když tam zcela vyčerpáni večer šestého dne došli, zajásali. Zpod skály vytékal potůček!

Zůstali jeden den, aby nabrali síly. Od skály byla zřetelně vidět vesnice.

Zase vyrazili. Za dva dny došli do vesnice. Byli tam milí lidé, kteří se ochotně ujali tří mladších dětí. Olgu nikdo nechtěl. Všichni jí řekli, ať si najde manžela, ten už se o ni postará. Jenže ve vesnici nikdo vhodný nebyl. Olga se tedy vydala do vedlejší komunity, kde také našla svého budoucího manžela. Jmenoval se Hakaša a bylo mu třicet. nebyl zrovna hezký, proto ho také žádná nechtěla. Ale byl velmi milý, a tak se s Olgou vzali. Akali a Haku šli bydlet s nimi. Jen Lori nechtěl. Bylo mu lépe tam, kde byl. Bydlel u staré ženy, která nemohla mít děti a která ho rozmazlovala. Olga a Hakaša měli několik vlastních dětí a žili spokojeně až do smrti.

---