Dnes už tě chápu...

V obláčku dýmu z cigarety

zvolna se nořím do minula

vnímám tvou tvář

v ní strastí linky

a vteřina snad neminula

v níž bych tě v sobě nevnímala

v níž bys tu se mnou nebyla

jsi v krvi mojí odjakživa

v mém předpůlnočním rozjímání

když starosti tvé o mé kroky

dávno tu nejsou nikde k mání

tak ráda bych je zase

mami

svým hloupým lpěním přebila

i vnuka bych ti ukázala

je krásný - vždyť je z tvého rodu

přidala pár svých vlastních knížek

víš mami co to bylo schodů

a pádů z nich?

kéž aspoň jedna

by se ti trochu líbila 

v obláčku dýmu z cigarety

vidím tě jak se zlobíš na mě

vraštíš své čelo do sta vrásek

- ty přibudou snad každé mámě

 dnes už tě chápu

vážně mami

dnes už tě chápu má milá...