Morgana

Pomalu se propadám

do bahna čarodějnic.

tak čistého,

že z něj byl stvořen svět.

Z důležitých póz nezbylo už nic

a co bylo, není,

kdy z magických vět,

co upadly už v zapomění,

zůstává tu kouzlo,

co oči slepce navždy změní.

 

Jen ty oči zůstanou mi,

když vydávám se na tu pouť

od krásky marnivé

k vráskám staré vědmy

a zase zpátky,

neboť iluze i pravda

mají stejný základ vratký.

 

Tak chci jenom kráčet lehce

hledajíc tu cestu,

co povede mě domů.

Vidět ji však mohou jen oči slepce,

jenž zbloudil v mlhách Avalonu.

---