Po nebi

Jako den bez konce 
zdá se být čas
měď hraje na zvonce 
noc modrá v nás.

Hlasité hodinky 
jak spousta řečí
probouzí vzpomínky
a ticho léčí.

Obzory vyvstaly 
i zmijí hřbety
to cesty zůstaly
v hady zaklety.   

Na nohy boty
do kapsy chléb
na dráty noty
navlékat zpět.

A jenom jít
jak domů se vracet
a všechno chtít
na prach obracet.

Korálky růžencům
andělská křídla
těla jsou milencům 
jako nám jídla.

A ústa po nebi  
za tebou letí 
tvé oči velebí   
létavic děti.