Čekání na prince

Čekala na svého prince
od ledna až do prosince
až ji k žití probudí
Bylo tehdy parné léto
roky se mi nějak pletou
když se táhlo z osudí

Kletba byla vyslovena
usne navždy mladá žena
její ruce zastudí
„Až se dotkne trnu růže
nikdo jí víc nepomůže
mráz ji sevře na hrudi

Snad jen, pokud potká muže
jehož láska divy zmůže
kouzla spálí na uhel
Kdo ji osvobodit zachce
kdo klíč najde od abstrakce
uzamčené do truhel

Ten tu hroznou kletbu zlomí
musel by však, blesk a hromy
mluvit jenom o jedné
Pro ni strádat, zničit šaty
nekoukat se na útraty
hledat večer, v poledne

Křížem krážem za chimérou
i když za královskou dcerou
jít se světem protloukat
Nebýt zmámen podprsenkou
zdravou bujnou divoženkou
snadné je se zakoukat

Odříct víno si i řízky
být jí blíž než mnohý blízky
mít jen pro ni myšlenky
Nespat, hladovět a žíznit
odepřít si dobu sklizní,
vřelou náruč milenky"

Tahle slova od sudičky
jejíž vlasy bez gumičky
vlály jako prapory
tísnila snad víc než hradby
dočká království se svatby?
Zrovna byly nešpory

A jak dopadlo to celé?
Princ si v měkkých duchnách stele
jeden hrad je pod trním
Princezna pak stále čeká,
stále čeká na člověka
jenž se citem obrní