Tik - tak.

Tik - tak.
Den má 86400 sekund.
Vteřinová ručička líně obíhá ciferník.
Tik - tak, tik - tak.
Domove, sladký domove. 
Kdybych nebyl zbabělec, už tady dávno nejsem.
Pět let, sedm, osmnáct? Kolik zbytečných okamžiků?
Daroval bych svůj čas jiným.
Jen tak.
Tik - tak.
Ubíjející. Hodiny na věži jdou o tři minuty pozadu.
Čekám na zázrak. Prší. Záchranný autobus stále nejede.
Světla pouličních lamp, prosté, neměnné. Jít dál. Noha před nohu. Pravá, levá.
Toulavý pes. Kdo by to do něj řekl?
Tik - tak. Tik - tak.
Ráno. Zase stejné. Vždycky stejné.
Špinavá matrace, prázdné lahve. Džíny a zmačkané triko.
Společnost na jednu noc. Chrání nás lži. Nechuť bojovat spojuje.
Rozervaní a slepení jen atmosférou večera v poloprázdném baru. 
Tik - tak. Tik - tak. Tik - tak.
Dopisy na kuchyňském stole, pečlivě zalepené, v dokonale bílých obálkách.
Byt vyklizený, vzpomínky zabalené do krabic. 
Odcházet bolí. Odejít je andělsky lehké.
Tik - tak. Tik - tak.
Rozbité zrcadlo. Podlaha je zvláštně teplá. Červené kachličky trochu lepí. 
Čas vytřít po sobě. Zahladit poslední stopy. 
Tik - tak.   Tik   -   tak.     Tik      -      tak.              Tik          -