Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Anděl

10. 03. 2014
0
0
322
Autor
blahic

Když jsem Tě volal,
asi si neslyšela,
i když jsem Tě potřeboval,
pomocí si nepřispěla.

Mizela si v dáli,
šance se stala býti mizivou,
věci, které se událi,
stali se myšlenkou mrazivou.

 Hádka, která se udála,
byla tak ošklivá,
ale po čem Ty si sáhla,
to byla momentka děsivá.

V tu chvíli šlo mi o život,
když nůž jsi po mě hodila,
přišlo mi ale vhod,
že jsi se netrefila.

Minula jsi mě jen tak tak,
protože jsem se vyhýbal,
zvýšený jsem měl tlak,
jako kdybych Tě líbal.

Při uhýbání jsem ale upadnul,
hlavou přímo na hranu,
v tu ránu jsem ustrnul,
jak teď asi dopadnu.

Tobě to bylo jedno,
naštvaně jsi odcházela,
já krvácel za jedno,
za druhé na mě zima přicházela.

Vědomí jsem začal ztrácet,
život se mi přehrával,
chtělo se mi strašně zvracet,
neboť život si semnou zahrával.

Náhle jsem byl na našem místě,
kde jsme se tehdy seznámili,
bylo to krásné Konopiště,
kde mi andělé moji smrt oznámili.

Teď už jsem jako v ráji,
stále na Tebe koukám,
velice Tě opatruji,
lehce si při tom broukám.

Jsem Tvým novým andělem,
ach, kdyby jsi to věděla,
držím kontrolu nad Tvým tělem,
ráda by jsi mě asi měla.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru