Troška trpkosti

Nějak tomu všemu nerozumím... tak mi to promiňte

Visím tu visím

jako na provázku

a přemýšlím, kde vlastně hledat lásku

 

Vlastně ji mám

je to ta jediná

přijde mi ale, že mě vůbec nevnímá

 

A když mě vnímá

je to jen kritika

na to si prostě těžce nezvykám

 

Jsme tak pro sebe

spíš jako rodiče

a je to vůbec celé o ničem

 

Visím tu visím

brzo začnu padat

i když vím, že ho pořád mám moc ráda

 

Nemůžu ale

teď dál se jinam hnout

když nepřijde mě jen tak obejmout

 

Tak kdo mě najde

když už sebe ztrácím

zůstává dneska zase přesčas v práci...

---