Jabloňová pana a Jinochův kočár

Dívám se - jak stíny stromů    -  Tančí

Vlní se pod pouliční lampou  -  Hrají si

A střípky z nebeského plátna Shlíží …

                                               Tu scenérii tanců větrných

 

Procházím ulicemi města z Města

A hledím do oken zářících

Tóny pouliční flétny meluzíny

Rozechvěli struny mojí Duše

V tom okamžiku zazněl buben za hrudní kostí - mé

Já zřela jsem ten jasný oheň v mysli …

                                                       Když stála nad propastí černo-černé Prázdnoty

 

Ve zpětném zrcátku spatřila ten odraz

Odlesk projitých krajin, ve sluneční záři Jabloňové Pany

Okraje rybníčků stříbřitých a potůčků zlatavých

Hromových strání strmých a rozervaných mračen a slz

Zelených paloučků a rozkvetlých Hájů i Rájů …

                                                                                    Procházela tudy - Tam

                                                                                

Jediné co zbylo mi - jen Údiv ó Pane

Klečím tu v pokoře nad tvou neskonalou krásou

Těch tonů a barev? - Nad okem Božský krasohled? Ne…!

 Jako je na jevišti houf, houf opuštěných holátek co strachem piští?

Ach ty malé krysy...jsme jako ty krysy na jevišti…

Ano…v divadle bez diváků, jen samí herci, plní masek

 

Někdy daří se mi hrát si jako dítě …nebo blázen?

A co je na tom?

Vždyť co je komu po tom kdo Je či Není magor?

Ó Pane, vnes do všeho ten svůj Svit…

 

 Mohu se tím pobavit a v úsměvu vkládám svůj život do dlaní nejistoty Tvé

                                                                                                                Jistá je jen Smrt…

 

Ozař, roztřpyť, rozechvěj ty stíny světel, pouličních lamp a cest

Jsme jenom tuláci, na pouti bez konce

 Ach - pro koho je taheta božská nádhera…

                                        …jako když se plní šálek čajem, chci jej vypít s chutí do dna

                  a klíčkem hraji na flašinetu , pořád tu stejnou píseň

Srdeční komory kypří se blahem …

                                  …když záhon Rajských zahrad, svlaží dešťový Mráček

A ta krásná Pana s Jinochem táhnouc kočár svůj z bahna…          Zvol si sám, pohroma či zábava?

U hory ze zlatavé slámy, příchozí soumrak věštil mráz ve třpytu Hvězd

Tajemné síly bez konce, z hrudi Jinochovy, kočár vybrodily na svobodu

Síla lásky, sličné Dívce  Jinochovi  – posvětily…

 

Pak ladím srunky loutny Duše mé

Já zřím ten obraz v očích Tvých a cítím srdci Mém a Tvém…

 

 

Tam kde nicotná prázdnota jest, ukrývá se pravda, za tisíci lživými obrazy světa

Pro pobavení ega, sníme ten obraz

Libuji si v jeho dokonalé nedokonalosti a spáse

Odrážím se ve všem a vše ve mně

 

Žít v pravdě, je láska

Žít v pravdě je pokora

Žít je - mít soucit se sebou samým a Trpělivost…             (Kde jsou ty růže Lásko?)

A pravdivě projevovat, sebe sama, vyjadřuje nespoutanou radost ze života   ( Mojí Vášeň ?)

V tom je ta pokora a úcta k životu

 

Miláčku, tak rozepni si poklopec  - nebo je se mnou…

                                                                                                        KONEC !

---