Po 15 letech

Když večer vedle tebe sedím

v televizním šeru,

popíjíš pivo a díváš se

možná do prázdna.

Věřím na lásku,

nepomýšlím na nevěru

a hledám právě jen nás dva.

 

Když počím tvé chyby,

vídím se jak oběť trpící,

přemýšlím čím tě dokonalá

příště zklamu

a říkám si, co kdyby

a kdo je ten romantický muž,

s nímž procházím se ulicemi Amsterodamu.

 

Srdce rozervaná jsou mi trochu cizí,

duše moje zpola černá.

Já přece za to nemohu.

Žádný cíl není tak ryzí

a žádná žena není věrná.

Však muž co v těch ulicích mě líbá

má navždy  tvoji podobu.

 

 

---