Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNářek duše
26. 03. 2014
0
0
606
Autor
Hrochomen
Noc jako vichřice ve řvoucí bouři,
zuří a lomcuje,když spánku se bouří,
celé to tělo...
a jako by v křeči,ne a ne ležet
a jako by v křeči,ne a ne ležet
..a kdo to tu brečí?
Zdá se že z dálky jsou slyšet steny
...vždyť kromě něj přece nikdo tu není...
a přece ty slzy v potok se mění.
jenže kdo?
Zdá se že z dálky jsou slyšet steny
...vždyť kromě něj přece nikdo tu není...
a přece ty slzy v potok se mění.
jenže kdo?
kdo to tu vzlyká v tom černém tichu?
ten hlas je tak zlomený....
ten hlas je tak zlomený....
tu v šíleném smíchu,
v mysli se rodí představa hrozná...
když postava ležící,ten hlas náhle pozná.
Už pochyb není,když řekne si suše,
vím kdo tu naříká....
v mysli se rodí představa hrozná...
když postava ležící,ten hlas náhle pozná.
Už pochyb není,když řekne si suše,
vím kdo tu naříká....
jest to má duše...
a do oken vítr najednou buší...
a skučí a kvílí až trhá to uši.
Tu odněkud hudba zní ponurá zcela,
jako by srdce vyrvat snad chtěla.
To noční můry se plíží jak hadi,
v temných koutech pak tu duši svádí,
až nakonec skončí schoulená v břiše
...pak odtud ten nářek,slabě až tiše....
a do oken vítr najednou buší...
a skučí a kvílí až trhá to uši.
Tu odněkud hudba zní ponurá zcela,
jako by srdce vyrvat snad chtěla.
To noční můry se plíží jak hadi,
v temných koutech pak tu duši svádí,
až nakonec skončí schoulená v břiše
...pak odtud ten nářek,slabě až tiše....