Záhada rozluštěna 17.díl

 

Záhada rozluštěna 17. díl

Rozhlídl jsem se po celém lokále a snažil se odhadnout, jestli nás někdo nemůže poslouchat, na pár zjevech jsem  se zastavil pohledem, ale když si mě nevšímali nechal jsem to být a přisunul si nenápadně židli blíž k Saiovi. Ten jen našpicoval uši, aby mu ani jediné slovíčko neuniklo, ale než jsem stihl něco říct vtrhli do baru nějací tupci a všechno okolo začali rozbíjet na milion kousíčku, všichni se hned rozutekli a barman se schoval pod pult. Za chvíli se ukázal a třímal v ruce ostrý nůž, vypadal skoro jako mačeta, ale já měl jiný názor. Samurajský meč napadlo mě v okamžiku, kdy se barman rozmáchl po vandalech. Meč se zatřpytil a jeho odlesky oslepovali nezvané hosty, než si stihli uvědomit co se děje, barman je pár dobrými chvaty poslal k zemi. Někteří měli pár řezných ran, jiní boule na kebuli, vypadali jako spráskaný psi. Po chvíli se rozutekli a lokál se opět naplnil těmi samými lidmi co předtím, jako by se nic nestalo. Barman vrátil meč zpátky pod pult a točil jedno pivo po druhém, vůbec nebylo poznat jestli se zlobí a nebo je rád, že to takhle dopadlo. Naruto znovu prozkoumal lokál a pak teprve promluvil na Saie.

 

Naruto: Mám pár novinek, víš o co jde.

Sai: Jo, takže co si zjistil.

Naruto: Mám ho na háčku jen čekám na správnou příležitost.

Sai: Aha to je dobře, takže plán funguje skvěle?

Naruto: V pohodě, docela jsem si tam na to zvykl.

Sai: Na to se dá zvyknout, vždyť musíš být u toho rituálu, když každou věšeli na háky. Nechápu tě.

Naruto: No vždycky jsem byl u toho, když jí chytili a odvezli, ale přímo na místě činu jsem nebyl, na to jsem tam krátkou dobu, aby mi věřili až bezmezně.

Sai: Pravda, ale i tak to mají spočítany a víš něčí identitu a nebo si nesmíte nic mezi sebou říkat.

Naruto: Jo pár týpků  je dost natvrdlejch, dělaj přesně to co se jim řekne, takže jsem je trochu oblbnul.

Sai: Takže líp než jsme doufali.

Naruto: Jo!

Sai: A teď to hlavní, povedlo se ti to?

 

„Co tady ještě děláš, už předtím jsem ti říkal, že máš vysmahnout.“ K našemu stolu se přibelhal barman a vyhazoval Saie na ulici, prý žebrota patří na mráz a tak jsme si nemohli říct ani poslední větu, která byla ze všeho nejdůležitější. Sai sice posunkem ruky naznačoval jestli se sejdeme jinde, ale já odmítl bylo by to moc riskantní, co kdyby se tam objevil někdo kdo byl i v tomhle zablešeným baru a začal by mluvit trochu víc než je zdrávo, co by se pak stalo nemám tušení, ale mohlo by se to snadno roznést až do sekty a moje utajení by bylo v háji. Sice jsem mu neřekl všechno, ale i tak by si mohl ledacos domyslet je dost chytrý a pokud to řekne Shikamarovi, tak ten na něco příjde určitě. Přes hlavu jsem si přehodil kapuci a pokračoval v cestě do svého kutlochu, kde se momentálně zdržuju jen na spaní a hned ráno se toulám ulicemi, až do noci, zrovna takhle jsem na ně právě narazil. V tu dobu jsem byl v zapadlé uličce a okrádal svého kolegu z práce, který to čekal, ale nezasáhl, protože mě poznal a hned věděl co mám v úmyslu, pak jsem vytáhl dlouhý nůž a obratně s ním začal přehazovat v rukou, jako by byl mou součástí.

 

Napsala: Katt-chan

Povidkyodkatt.blog.cz

---