Vidíme

A potom 
jedněmi rty jsi přišla
a druhými mne opustila
a přitom na jejich stejnosti
se třpytila různá políbení
mých usnutí 
jež jsou jedinou věčností  
ze které se probouzíme
a jejíž sny jsme nazvali poezií 
to proto
aby bylo vůbec možné popsat 
co všechno je uvnitř a není vidět
a nikdy bychom to nepřiznali
protože nás zabili už v mateřské škole
uřezali všechno, co se jim nehodí 
především naše duše, nevinnost a radost
a hodili to k žrádlu zvířatům povinností 
kterými nás naučili strachu 
a potom to sešili v rány 
na jejichž jizvy si jeden druhému saháme
když se milujeme, až to bolí a říkáme tomu doteky
ale nevzpomeneme si 
protože jinak by nás nikdy nemohli hnát do útoku proti mně a tobě 
ani kohokoliv donutit pochodovat v kruhu
nebo zabít miliony dětí Zyklonem z kolínské fabriky 
maximálně by se zmohli jen na naši ranní nevolnost 
z jejich keců
ale už skoro nikdo se neptá po příčinách 
ani na ta nejzákladnější proč 
i když mně to asi narůstá zpět, že píšu o zakázaných věcech
jako, že kašlu na jejich ksichty
kterými se snaží tvářit i za mě   
protože mě nemají a vlastně ani nikdy neměli 
nejsem ani pionýr ani skinhead jako skoro všichni 
a nikdy jim nedošlo, co z nich udělali  
a tak i když pořád posílají psy po mých stopách z obou stran hlíny
pak já jsem tam kde oni ne
protože smrt, kterou oni považují za konec
já vidím jenom jako jedno z mnoha světel 
s nimiž se nikdy jeden druhému neztratíme
jestli budeš chtít    
a tak už jen přiložit do slunečních kamen 
aby březen byl veselejší než, co se o něm říká     
a tam kde holubi sypou Hrabalovi
je právě sto let stínu 
abych tak viděl, že

co vidíme, nevíme
jak svíce hoříme