Dveře na dvůr

 Zmrznout  tříštivě (slyšíš, jak chroustají

ledové střepy?), až z toho trne na patře.

   A mezitím různé vlny tepla, za dveřmi

trochu, v předsíni obleva a v pokoji….

Včerejší nit, úplně slabé, sotva viditelné,

 a přesto pevné vlákno, přitáhlo obraz

docela malé dívky, co dobře tuší, že později,

snad v nějaké knize, najde větu přesně pro sebe;

jasný obraz nakreslený slovy.

Možná ji už dávno napsal nějaký její spojenec,

posel, spřátelený duch, inkarnace jejího psa.

Imperativ ledu. Laskání s nebytím. Otočena

na druhou stranu, schválně se nedívá.

Teplo a chlad, dva protiklady čekají. Co má teď přijít?

A víš to ty?