Motýl noci

Ráda bych byla motýlem,

co s barvami si hraje,

ne prokletý motýl noci,

co den v něm jenom taje,

a na lep vábí ho.

 

Co za život je toto?

Výsměchem žít,

a jen pro něj dýchat muset,

aby při každém nádechu a touze

přes prsty mě praštili,

a štkali a říkali mi pouze,

že sklopit oči

a taky zavřít je,

toť mým osudem

a že křídla můr,

jen když se takto sedí,

roztáhnout se můžou,

že v letu

prý se nehodí to

pro nás,

 noční stvůry,

a létat takhle shůry!

Toť prý jiných výsadou…

 

A tak zrozena jsem byla,

toužit po tom,

co mí bratři mají,

a já mít nebudu?

A na lep usedám…

---