Záhada rozluštěna 18.díl

Záhada rozluštěna 18.díl

Napsala: katt-chan

povidkyodkatt.blog.cz

Dobře jsem věděl, že mě celou dobu někdo pozoruje z povzdáli, nevěděl jsem kdo, protože se skrýval ve stínech, ale stejně mu to nebylo nic platné. Hned jak jsem okradl kolegu, který vzal roha  od doby co jsem ho pustil mi to nedalo a rovnou jdu naproti, tomu kdo celou dobu sledoval mé kroky, už mě to omrzelo tak proč si hrát na kočku a myš. „ Ty chceš taky oškubat jako kuře?“ Zeptal jsem se drze a snažil se odhadnout co udělá. „No ani ne, ale měl bych zájem, aby ses přidal do naší uzavřené společnosti.“ Docela mě to zajímalo, třeba trefím zrovna na to co hledám a bylo tomu přesně tak, sekta zvaná Akatsuki se rozrostla o jednoho člena, o mě. Tak začala moje tajná mise a ze Saie se stal něco jako donašeč do hlavního stanu. Jen doufám, že všechno proběhne bez problémů, ještě dva dny a moje služba v tomto případu skončí.  Na Danzoua už čeká pěkná cela a pak elektrické křeslo a na ostatní vězení do konce života, to co prováděli nemá žádnou omluvu. Jen, abychom všechny pochytali včas, než se rozutečou a napáchají další škody. Podle mě jsou tam samí vyšinutý šílenci, kteří patří buď do vězení a nebo do blázince.

Došel jsem do kutlochu a lehl na rozvrzanou postel, vlastně tady ani nic jiného nebylo a místnůstka sotva pro jednoho, ale když pracuju v utajení nemám na vybranou.  Naposledy mě hodili na ulici jako bezdomovce, ještě teď si pamatuju jaká mě byla zima, takže o spaní nemohla být žádná řeč a vypadal jsem jak chodící zombie, dost lidí se mě dokonce leklo, ale mise dopadla na výbornou. Kdo jiný by měl chytit maniaka, který podpaloval nic netušící spící bezdomovce, tohle je naproti tomu lepší, aspoň si mám kam lehnout a jsem v teple. Chvíli se koukám na vylepené novinové ústřižky na zdi, už tam byly, když jsem se přistěhoval a můžu říct, že vždycky než je dočtu tak usnu jako dřevo. Naruto usnul a ani netušil co se stane hned nad ránem, když se vypraví na předposlední den do sekty zvané Akatsuki.

Ani jsem si nešel lehnout, nestojí to za to bejt celej den ospalej a jak mátoha. Ve čtyři ráno si dám sprchu a bude to v pohodě, teď jsou tři takže nejvyšší čas dát si kafe, než to se mnou praští. Sasuke postavil na kafe a zatím si sedl ke stolu v kuchyni a popadl do rukou nějaký reklamní leták. Za chvíli už voda vřela a tak si nalil plný hrníček a přidal cukr, sice nesladil, ale nechtěl takhle brzo ráno pít hořkou kávu, dokonce mu chutnala vín než jindy. Kávová vůně prostoupila celou kuchyní a linula se až do obýváku, který byl hned vedle. Ani nevěděl jak rychle čas utíká a než se nadál byl pod sprchou a nechal na sebe stékat teplou vodu, když měl konečně dost, hmátl po kohoutu a pustil na sebe úplně ledovou. „Sakra!“ Zaklel nahlas a pomyslel si, to mě teda probralo. Vylezl ze sprchy a zabalil se do velké osušky. Jdu ke skříni, ale jak tak koukám zas sem zapomněl vyprat, to je za trest nebo co? Tak s čeho mám na výběr. Dobře jedno starý triko, no to je tak na spaní a co dál, džíny no to by šlo a co k tomu? Tady nic to už jsem všechno zasral nebo co? To snad není možný, hledám už půl hodiny až mě napadlo podívat se pod postel.

No jo tady jsou úplný poklady. Jen by mě zajímalo kde se to tu všechno vzalo. Nasoukal jsem se pod postel a vyhrabal pořádnou hromadu oblečení a dokonce obal od pizzi, ale to muselo být už pěkně dávno, taky to podle toho vypadá. Něco jsem vytáhl a bylo to netknutý, ještě zabalený asi dárek k vánocům pro bráchu. Co sem mu to vlastně vloni dal, když jsem tohle nemohl najít. Rozbalil jsem dárek a hle byla v něm čistá košile. Rychle sem to na sebe naházel, popadl klíče od auta a spěchal do práce. Dorazil jsem přesně v pět hodin, ještě nikdo v práci nebyl mimo šéfova zaparkovaného džípu bylo parkoviště prázdné. Doufám, že k němu nebudu muset jít, už tak mám práce až nad hlavu a do toho ještě hlídat Sakuru, kdy ta dorazy a v jakém stavu to jsem zvědav.