Mít odvahu skočit

Mlčím..

tak nejtišeji, jak jen dokážu,

aby jen neutekla,

jediná boží myšlenka.

Slova ztrácejí význam,

v nekonečném moři života,

Poslouchám ticho mezi slovy,

topím se o oceánu bytí.

Křičím, ale jen vnitřním hlasem,

vím, že

každý vězeň smí sundat své okovy,

tvořené z pavučin nesmyslných lží.

Vše se rozpadá na kusy,

myšlenky, okovy .... i vězni,

srdce tluče rychleji,

touhou po vyslyšení.

Stojím na okraji skály,

a sbírám odvahu skočit.

(po) letím.