Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Únos

03. 04. 2014
3
5
804
Autor
reptile

Ač součást básnické sbírky Lepka, japko a prt, je to spíš taková prozaická blbůstka, která mě kdysi dávno napadla ve Smetanově síni.

     ÚNOS
 

     Mozartova symfonie sotva začala,
     posluchači se ještě nedovrtěli v židlích,
     žárovky v lustrech nestačily vychladnout,
     když vtom odkudsi vyskočil muž s punčochou místo hlavy
     s pistolí v ruce začal ohrožovat členy orchestru
     a řvát:

     ZAHRAJTE HONEM NĚJAKÝHO JANÁČKA, NEBO TO TADY VŠECHNO
     VYLETÍ DO POVĚTŘÍ !!!

     Dirigent zbledl jako stěna a všem
     přítomným se roztřásla kolena hrůzou
     Tak už je to tady....Únos!
     Jednou se to stát muselo...
     Proboha!... Co budeme dělat?!

     T A K    H R A J T E  !!!

     vybuchl muž a vylovil z kapsy granát

     JESTLI HNED NEZAČNETE, VODJISTIM TO !
     MNĚ UŽ NA NIČEM NEZÁLEŽÍ !!!

     Orchestr váhavě spustil první takty Sinfonietty,
     přestože dirigent se zhroutil,
     dostal astmatický záchvat a nemohl dirigovat

     A VŠICHNI OSTATNÍ NA ZEM ! RYCHLE ! A RUCE ZA HLAVU !!!

     rozkřičel se muž opět a zahrozil pistolí

     A   V Y   H R A J T E   V Í C   N A H L A S  !!!

     zařval na orchestr, dvěma skoky se ocitl u houslí
     a kopl vší silou prvního houslistu do holeně.
     Ten zaúpěl bolestí a sesunul se na zem.
     Celý orchestr ihned začal hrát jak nejhlasitěji dovedl

     Zdálo se, že se muž konečně trochu uklidnil.
     Posadil se na dirigentský pult
     a ostražitě obhlížel koncertní síň

     Nikdo z posluchačů ani nedutal.
     Všichni leželi různě poskládáni na zemi v uličkách,
     s rukama za hlavou, jeden přes druhého, muži v obleku
     a dámy ve večerních toaletách
     a mezi nimi občas, jako příloha, načesané
     a nastrojené děti.

     Špatně se jim dýchalo
     nesměli se ani pohnout
     a všichni čekali, až to konečně skončí,
     až se muž nabaží Janáčka, až si
     vybere rukojmí, až si nechá od policie přistavit
     automobil a pak ujede neznámo kam,
     snad někam do ciziny.

     Orchestr získal trochu více jistoty,
     i když hrála sotva polovina jeho členů,
     a sál naplnily majestátní tóny Sinfonietty,
     zatímco venku už policejní komando obkličovalo budovu
     a vrchní inspektor se svým pomocníkem se chystali
     promluvit na únosce přes megafon.
     Zatím technik zkoušel, jestli megafon funguje:

     JEDEN, DVA, TŘI, ČTYŘI, PĚT, OSM, JEDENÁCT, DEVĚT,
     PADESÁT ŠEST, TŘI TISÍCE OSMSET DVACET SEDM, HOJ, HOJ,
     JEDNA, JEDNA, DOBRÝ, FUNGUJE TO...

 


5 názorů

reptile
08. 04. 2014
Dát tip

A proč by tam mělo být nějaké vyvrcholení? I v životě spousta věcí končí bez konce... ;-)


Kočkodan
08. 04. 2014
Dát tip
I po výbuchu granátu by se tam Janácek vznásel - Z mrtvého domu. :-) Souhlasím s Marking Machine.

Prosecký
04. 04. 2014
Dát tip

Není to špatné. To už skutečně musí být šílenec, když nedokáže žít bez Janáčka. Osobně bych si na poslední chvilky vybral Sonátu facile.


Diana
04. 04. 2014
Dát tip
Mně už taky někdy hrabe z těch amerických trháků..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru