Záhada rozluštěna 20.díl

Záhada rozluštěna 20.díl

Napsala: katt-chan , fb : katt chan

Povidkyodkatt.blog.cz

Kde je zatraceně oddělení odposlechu, to se zas přestěhovali? Minulej tejden byli v přízemí a teď jsem se ptal na vrátnici a oni si v klidu seděj ve čtvrtým patře to sou mi, ale věci. Prej potřebovali víc místa na vybavení a v přízemí měli dost malí kanceláře, to chápu, ale proč až do čtvrtýho? To je jako naschvál, tak moje kancelář je ve třetím a výtah je zas mimo provoz. Vyškrábal jsem se do třetího patra a fakt, už mi docházel vzduch svalil jsem se na židličku pro vyslýchající a oddechoval jako slon co vylezl na mrakodrap. Ještě jedno patro? Kdybych to věděl předtím nemusel jsem se hnát jako debil dolu, ale jen vylíst o pár schodů víš a byl bych tam hned.

Dostrkal jsem se na poslední schod a cítil, jak mě celé tělo bolí. Od zítřka začnu chodit po schodek kdepak výtah, úplně jsme s toho vysedávání v kanceláři zlenivěl. Konečně jsem tady a čučím na dveře, ty si teda dali název klub malých pyrotechniků a štěnic. Se divím, že jim šéf nevynadal, ale je to nejlepší sebranka na celým okrsku, takže jim to asi toleruje. Jejich  kancelář vypadala spíš jako neskutečný bordel, nikdo nevěděl co všechno vlastně používají, vešel jsem do jejich kanceláře a fakt se lekl. Jeden kolega byl přestrojený za obrovský kuře a pochodoval si v tom převleku po kanceláři jako by to měl na sobě každej den a navíc máchal křídly a občas zakokrhal jako kohout, normálně jsem se složil smíchy hned u dveří a měl co dělat, abych se mohl nadechnout, takovej výtlem sem neměl hodně dlouho.

Konečně jsem se vychechtal z podoby pak si mě všimli a poschovávali jakési zařízení do šuplíků, abych jim asi něco neodnesl nebo co.  „Co potřebujete?“ Vyštěklo na mě to kuře nebo kohout či co to vlastně bylo. Měl jsem co dělat, abych se zase nezačal tlemit, už tak mě dostalo to kuře a teď vyšel z vedlejší místnosti, no nemam vůbec páru k čemu bych  to přirovnal. Snažil jsem se udržet smích na uzdě, ale stejně jsem se tak přiblble usmíval, že to na mě bylo dost poznat. „Chtěl bych si půjčit jednu mušku.“ Kohout se na mě podíval a pak ke mně přišel blíž div že mi zobákem nevyrazil zuby. „Pro koho a na jaký případ?“ To mě dost zarazilo nikdy se to nemuselo hlásit a teď najednou jo? To mi hlava nebere. „Proč to chcete vědět je to mise v utajení.“ Ten druhý vytáhl jakýsi formulář a podal ho kohoutovi. „Dřív se to nedělalo, ale minule nám přišla kupa lejster od šéfa s tím, že bez vyplnění nesmíme nic vydat.“ Podíval jsem se na papír a tam bylo tolik kolonek k vyplnění, že se mi protočili oči a udělali kotrmelec. „To jako fakt, ale třeba tady, tam nemůžu napsat oč jde, když je to tajný.“  Kohout mi vyrval papír a díval se na kolonku pak zvedl telefon a někam volal. „ Šéf říkal, že to musí být kompletně vyplněný, i když se jedná o tajnou misi, ty papíry neopustí tuhle místnost.“

Vzal jsem do ruky tužku a postupně vyplnil celý papír, co jiného mi zbývalo. Hned jsem to dal zpátky kohoutovi a ten se pěkně začetl, uběhlo jen pár vteřin a sundal si kohoutí převlek. Viděl jsem jak třeští oči a sem tam po mě pomrkává asi ho dost  zarazil název akce. Nevím proč to Sasori pojmenoval Masový vrazi, ale je fakt, že to přesně odpovídá. Nic už neřekli, podali mi jednu štěnici i s odposlouchávajícím zařízení a klidili se mi z cesty. Přeci jen mám u nich respekt, kdo by taky neznal Uchihu Sasukeho jednoho z nejlepších vyšetřovatelů. Zase mi stouplo sebevědomí, ale kdo umí ten umí. Než sem se snes s pomyslného obláčku vychloubání, tak mi na tváři přistála taková facka, až jsem myslel, že mám hubu vejpůl. „Kterej dement?“  Zařval jsem rudý vzteky  s otiskem ruky na tváři. „To máš za to, že ti to tak dlouho trvalo. Prej za chvíli jsem zpátky a já husa ti věřila.“ Sasuke si mnul tvář, která ho štípala a pálila zároveň, už otevíral pusu, aby jí řekl nějakou peprnou nadávku.