Jak se skládá :D

Dneska jste asi zase čekali něco z mojí tvorby, ale tak tomu nebude. Poezie čili básně nejsou jednoduché na skládání. Někdy si připadáte jako když do vás uhodí blesk a prostě napíšete dokonalost, která se skvěle rýmuje, i když k tomu já mám dost daleko. Vlastně je to jako skládat příběh písmenko po písmenku, ale mě se zrovna písmenka rozutekly někde na procházku. Takže se budu snažit vysvětlit jak to vlastně vypadá, když se pokouším o básničku, která se aspoň trochu rýmuje. Nečekejte zázrak nemám prostě svůj den. 

Kdybych měla přirovnat něco k tvoření básni byl by to asi život samotný.

Někomu se to může zdát nejasný.

Jen mě to tak připadá, že to vlastně skvěle zapadá.

Představte si květinu co ve váze uvadá.

A vedle ní novou co z poupěte roste.

Je to tak prosté.

Takhle se prostě cítím, když něco nového vzniká a druhé odchází.

Jako když slunce za soumraku na dobrou noc odchází.

Večernice nás pak po celou dobu provází.

 V tu dobu měsíc okolo našeho okna prochází.

Než nadejde čas úsvitu kdy paprsek světla se dotkne země.

Všechno je to zavřené ve mě.

Zkuste někdy pootevřít vrátka, vždyť poslední věta může být tak krátká.

Poezie se někdy vymkne kontrole a pak vznikne něco podobného jako ten nesmysl co vidíte :D Ono je někdy lepší nic nepsat a prostě si jen tak ležet a o ničem nepřemýšlet.