Záhada rozluštěna 19.díl čtěte před 20 :D ja ji dala dřív :D

Záhada rozluštěna 19. díl

Napsala: katt-chan

Povidkyodkatt.blog.cz

To už je pět? To snad né debilní budík, proč tak řinčí, jak kdyby byl v posledním tažení? Nesnáším vstávání, vztekle jsem zamáčkla budík a snažila se otevřít oči do tmy, která všude panovala. Skoro jsem se přerazila o noční stolek a pak křesílko, než jsem nahmatala vypínač a rozsvítila. To světlo bylo tak protivný a nutilo mě nechat oči zavřený, než jsem si přivykla. Moc se mi nikam nechtělo, ale měla jsem podat Sasukemu hlášení a jak ho znám bude hodně brzo na oddělení.  Jen jsem si vyčistila zuby, naházela na sebe oblečení a popadla kabelku s klíčky od auta, hned jsem se hrnula ke dveřím a jela tryskem přes celý město, když jsem dorazila na místo, všichni už byli v kancelářích i Sasuke tam cosi datloval na počítači. „Kde seš tak dlouho a co hlášení?“

Je vidět, že je pěkně nasranej, už od rána to zas bude práce dostat ho do trochu normální nálady. No nejlepší by bylo, kdybych se ho konečně zeptala. Ještě si to budu muset rozmyslet, protože v týhle jeho debilní náladě s ním nebude řeč. „Stačí, když ti řeknu, že se nic nedělo snad se s tím nemusím ještě psát?“ Odsekla mu, zrovna jí taky přešla dobrá nálada a rozhodně to nehodlala Sasukemu usnadnit, ale on jí také ne. „No to teda musí být písemně, když nám pomáháš a seš prakticky už skoro člen oddělení.“ Hodil po Sakuře propisku a udělal jí na stole trochu místa. „Tak dobře já to napíšu, ale pod jednou podmínkou!“ Tak hraběnka si chce diktovat podmínky no to jsem teda zvědav co to bude. Snad ne nějaká blbost a nebo, že by chtěla něco umáznout z rejstříku trestů kdo ví, musím si počkat, až co z ní vyleze za moudra. Je snad víc umanutá než já a to je co říct, když si něco vezme do hlavy nepohne s ní nic, je neoblomná a tvrdohlavá jako beran co jde proti zdi. „Tak poslouchám, co to bude?“ Asi jsem Sakuru trochu vytočil, podle mě si myslela, že na její hru nepřistoupím, ale naopak docela mě to potěšilo. „Chci si s tebou o něčem promluvit, ale ještě dnes, nechci nic slyšet jen poslouchej a pak mi řekneš co si o to myslíš, platí?“ Konečně jsem se mu mohla podívat do těch jeho černých očí beze strachu. Dost mě překvapil, když souhlasil, ale co, hlavně, že se to už konečně vysvětlí, nebaví mě chodit kolem horký kaše a nebo si hrát na kočku a myš. Nechci to odkládat, co kdybych se nevrátila, přeci jen jít mezi nějaký maniaky a psychouše se nevyplácí.  Začínám mít docela strach ze Sasukeho a jeho reakce, až mu povím co všechno způsobil naší rodině, už jsem to měla udělat dřív, ale neměla jsem dost odvahy a ani náladu s ním o tom mluvit.

Teď přišel ten správný den, kdy se dozvím proč se to stalo, co se dělo, když jsem byla na cestách a vrátila se do zapečetěného domu. Pár dní na to sem našla svou rodinu a hrozně se mi ulevilo, ale stejně jsem přísahala pomstu. Musím dokázat, že naše rodina nic neprovedla, jinak bych se nikomu z nich nemohla podívat do očí, natož vkročit do dveří, tak hrozně mě bolí u srdce, když na to pomyslím, snad se mi uleví, až to řeknu pravému viníkovy, Sasukemu. Co mi asi chce snad se nechce přiznat nějakýmu zločinu, vypadá tak rozhodně a vážně, že bych se vůbec nedivil, no v nejhorším si to vyžehlí u Sasoriho, toho už má na svý straně, ale mě tam nedostane. Nepopírám, mám jí rád, ale práce je práce a osobní život je něco jiného, rozhodně Sakuru nebudu tahat z jejich problémů. Jen mám docela starost, co kdyby se jí dneska v noci něco stalo, musím jí ohlídat. Ne mám ještě lepší nápad trochu si jí pojistím, jen si musím pro něco dojít. Ani jsem nečekal, že mě Sakura chytne za ruku a zeptá se. „Vrátíš se, chci si s tebou promluvit jak jsme se domluvili, než půjdu domů.“ Takový prosící pohled jsem dlouho u nikoho neviděl, vypadala jako malé koťátko, které jsem vystrčil za dveře a to teď čeká jestli otevřu dveře a nebo ho nechám mrznout venku, prostě nedalo se odolat. „Neboj jen si pro něco zajdu a za chvíli jsem zpátky, pak si promluvíme.“ Hned na to jsem odešel.