Doba si žádá uvolnění

Doba si žádá uvolnění

 

Umělci, co se utápíte

v odpadcích ulice

a průjmu ega,

nevíte nic o temnotě,

ani o tom, co duše vstřebá.

 

Jak  stříkat barvy na plátno

bez ladu a skladu.

Náhodný chodec jenom čumí

na to velké umění,

co všude kolem ječí,

burcuje v nás svobodu,

jen blbec tomu nerozumí.

 

Umělci, z nichž tryská

perverze a zmar,

jste vlasně moji bratři.

Vždyť já se taky ráda svléknu,

ječím, špulím zadek,

zapomínám, že žít je velký dar,

ale hnačka ega k němu taky patří.

 

Ti, co svobodu si uhájili,

většinou jen mlčí.

Co roste, tiše roste.

Jen poznat co jsme, čím jsme byli.

Nejtěžší je v tichosti se prát.

Ti, co nepoznali bolest nejvíc skučí,

a je to tak prosté.

Musíš trpět, přijmout, kleknout,

nestačí jen řvát.

 

---