Biják

Mlhovky aut míhají se na mém sropě,
na obrazovce z barvy a zdiva.

Nespím a sleduji biják o dvou světlech,
dvou nerozlučných přátelích,
kteří se bez nároků na honorář rozhodli hrát v mém divadle.

Telku jsem vypnul, je už pozdě, ale sper to čert.

Den je jen omluvou pro přetvářku, tak proč nezůstat déle sám sebou a nesledovat ten oscarový počin.

Světla co vzplanou v záběru a zase zmizí,
jako metafora našich životů a všeho v nich.

V oku mám slzu zrcadlící dojemnost příběhu.

Usnul jsem, když jsem sledoval pokračování bijáku o svou světlech..