Touha

Vychází ze sprchy s ručníkem omotaným kolem boků. Uhlazuje si mokré vlasy a vystavuje přitom na odiv krásná těžká ňadra. Sleduje mé vytřeštěné oči, trochu se usmívá.

Odmotá ručník a nechá ho spadnout. Jako šelma na lovu dojde pomalu k posteli. Nahá přisedá vedle mě, cítím vůni jejího horkého těla, ve světle svíček vypadá jako bohyně odlitá z bronzu.

„Víš, co bude teď?“ ptá se mě, vzrušením se jí chvěje hlas.

Neodvažuji se ani domyslet, jen ztuhle ležím a pozoruji ji.

Dvěma prsty mi zlehka přejíždí po hrudi, jejich bříška se sotva dotýkají kůže.

Chtěl bych toho tolik říct, ale nemohu.

Ohýbá se pro něco pod postelí a špulí na mě svůj dokonalý zadek. Je v té pozici déle, než je nezbytné; vychutnává si to.

Zlehka se na mě usmívá a vytahuje bič s ocelovými háčky na koncích.

Konečně se probírám z apatie. Snažím se přes roubík artikulovat… prosit, smlouvat, slibovat…

Její oči získávají nepříčetný výraz.

„Varovala jsem tě, jsem trošičku úchyl.“

Ječím do roubíku a marně trhám provazy…