Oficiální návštěva

Do africké republiky,
do Rwandy či ještě dál,
měl zavítat na návštěvu
americký generál.

Měl se projet po silnici
ku hlavnímu městu,
lidu bylo při tom dáno
lemovati cestu.

A tak kmeni, co zde bydlel,
vláda nakázala,
že musí v den návštěvy jít
vítat generála.

Náčelník má svolat všechny,
starce, ženy, robátka,
těsně před tím, než to začne,
vyfasují mávátka.

Prezident však měl obavy,
že celou věc zkazí,
fakt, že lidé z toho kmene
chodí ještě nazí.

Podle zvyklostí svých předků,
které platí nadále,
nenosí tam nic jiného
než na krku korále.

„Tohle nejde,“ řek prezident,
„takhle státi v průvodu,
mezinárodní bych z toho
mohl míti ostudu.

Přijedou sem z týdeníků,
z deníků i z ročenky,
proto ženy vyfasují
sukně a též halenky.“

Nepočítalo se s jedním,
ač se možná mělo,
bílá móda není vhodná
pro černošské tělo.

Britské blůzky úzkoprsé
obléknout jim dali,
černošky však svoje prsa
do nich nenarvali.

Uvázat si v pase sukni
to každá z nich zvládla
a tak vyšly do půl těla
bez spodního prádla.

Prezident chtěl vědět, jak je
všechno připravené,
tak si pozval do pracovny
náčelníka kmene.

„Tak co?“ ptá se, sedě v křesle
u poličky u knih.
„Ženský už šly do průvodu,
ale jenom v sukních.“

„Co je tohle za pořádek?
Vidíte to, bozi?
Tohle nejde, musíte jim
nějak zakrýt kozy.“

„Ano, pane prezidente,
chápu, je to špatně,
spolehnou se, zařídím vše
zcela delikátně.“

Šel náčelník za svou ženou,
za svou černou paní:
„Ženo, dneska musíme být
civilizovaní.

Prezident řek, že se nechce
před cizinou stydět.
Ženský musej schovat prsa,
nesměj jim bejt vidět.“

„Nic se neboj, milý muži,
my se dohodneme.
Až pojede pan generál,
prsa zakryjeme.“

Na slavnostní salvu vzlétlo
na padesát šípů,
už se blíží Američan
v otevřeném džípu.

S překvapením pozoruje,
jak za zvuku motoru,
každá žena, k níž se blíží,
zdvihne sukni nahoru.

Je to výjev podivnější,
než obrázky snáře,
ženy sukní zakrývají
cudně svoje tváře.

Obličeje nejsou vidět,
zato ale dole,
od pasu až po kotníky
jsou docela holé.