Živel

 Vítr. Hraješ si se mnou, i když nechci. Vláčíš mě z jedné strany na druhou, jako kdybych v houpací síti seděla. Ve Tvém objetí jsem bezmocná, nemůžu utéct, nemůžu křičet, nebo tedy ne tak, aby mě někdo slyšel, nemůžu se vzpouzet. Nebo nechci? Někdy jsi jemný, něžný, příjemný a osvěžující, jindy rozbouřený, nekontrolovatelný, ničivý. Leť se mnou dál, tam kam namířeno máš. 

Voda. Strháváš mě svým silným proudem, pluji s Tebou, vždy, všude, za každých okolností. Přitahuješ mě, i když vím, že jsi nevyzpytatelný, leckdy bouřlivý, ale zároveň mě svádíš, a to tak, že čím dál tím víc. Utop se se mnou, ale až tehdy, kdy náš čas nastane. 

Oheň. Oslňuješ mě svým vášnivým pohledem a svou nespoutaností. Jednou se mé srdce díky Tobě rozhořelo, najednou však uhaslo, a poté zas hořelo... 
a hoří. 
Čím blíž jsem u Tebe, tím víc cítím napětí, tlukot srdce a třesoucí se ruce, které sebou kmitají, stejně jako Ty. I když Tě znám, stále jsem s Tebou nervózní. Ale příjemně. Hoř se mnou dál, co nejvýš.

Vzduch. Držíš mě ve své nekonečné bublině. Byl jsi tu už dávno, ale objevila jsem Tě teprve teď. I když Tě nemůžu uchopit a cítit, jsi se mnou. Vždy, všude, za každých okolností. Jsi to, co potřebuji každý den, to, co mi dává život, důvod, proč tu jsem. Jsi pro mě nepostradatelný, důležitý, a já se Tě dobrovolně nevzdám. Drž mě při životě dál, prosím...