Záhada rozluštěna 23.díl

Záhada rozluštěna 23. díl

Napsala: katt-chan

Povidkyodkatt.blog.cz

Tady najdete více povídek ode mě :)

Rozhodně se nenechám někam táhnout, aniž bych věděla kam a nikdo si to ke mně nebude dovolovat ani Sasuke ne. Slíbila jsem si, že budu silná a jen tak před někým si nesednu na zadek, i kdyby to byla otázka života a smrti. Chytila jsem se dveří a nehodlala jsem se hnout ani o milimetr. Co si myslí, že dělá? Takhle ničeho nedosáhne, protože já jsem tvrdohlavá a taky dokážu něco vydržet. „Sasuke pusť mě fakt s tebou nikam nejdu.“ Teprve teď si asi uvědomil co to dělá, protože se na mě otočil a pořád měl takový zastřený pohled. Nedokážu to popsat, ale asi je ještě pořád mimo a nebo, že by o něčem přemýšlel? Netuším i tak mi nahání strach. „Copak Sakuro snad ze mě nemáš strach? Neboj chci ti jen něco ukázat.“ On mi snad čte myšlenky nebo přesně ví na co myslím, nedokážu ho vytěsnit z hlavy. Pořád stojí vedle a civí na mě stejně tak jako já na něj. Měříme se pohledem a zkoušíme kdo bude dál odolávat a kdo to první vzdá, ale já nechci ustoupit. „No tak, bude to jen chvilka, chci tě o něčem přesvědčit.“ Nakonec proč bych nešla třeba se něco konečně dozvím, ale stejně co to bude? Dost mě v poslední době mate a nenechává nic náhodě, aby se semnou nepotkal.

„Tak dobře vzdávám se, ale za chvíli budu muset jet.“ Jen přikývl a popadl mě znovu za ruku a táhl po chodbě. Výtah byl jako vždy mimo provoz a tak jsme se vydali dolů po schodech. Myslela jsem, že mě někam poveze, ale místo, aby šel k hlavnímu východu mě zatáhl do podzemí. Cedule na dveřích hlásala, že dole se nachází archív. Nikdy jsem tam nebyla o to víc mě tohle studené a vlhké místo udivovalo a nahánělo husí kůži po celém těle. Tyhle prostory pod budovou byli rozsáhlé a špatně jsem se tam orientovala, kdybych si nehlídala kam Sasuke odbočil, určitě bych se ztratila za první zatáčkou. Šla jsem za ním, i když jsem nevěděla co tady budeme hledat, ale věřit parťákovi je to první co se ve dvojčlenem týmu musí respektovat a pokud nemáte důvěru nemůžete s nikým ani spolupracovat. Šli jsme pořád hlouběji do sklepa, už jsem si skoro neviděla ani na špičky bot a bála se, čeho vlastně? Duchů a nebo nějakého nadpřirozena, to určitě ne, ale spíš toho, že bez Sasukeho se odsud už v životě nedostanu. Tyhle prostory pod budovou policie byli nekonečné tunely a odbočky jako ohromné bludiště, kdybych se otočila jednou do kola tak jsem ztracena.

Sasuke se přede mnou zastavil a snažil se v té tmě něco nebo někoho rozpoznat, moc dobře jsem přes něj neviděla, ale bylo mi jasné, že se rozhlíží po okolí. Otočil se doprava a zatlačil na jednu zeď, teda aspoň mě to tak připadala, až když jsem nakoukla viděla jsem tam dveře, které byli skoro totožné s omítkou chodeb. Sasuke musí mít skvělí orientační smysl, když se tady neztratí a nebo má někde tajné značky podle, kterých se řídí. Být já na jeho místě tak fakt netuším kde sem. „Sakuro nestůj tam tak a pojď za mnou.“ Uposlechla jsem okamžitě jako by to byl nějaký generál, ale on tak prostě působí jako autorita, které se nesmí nic odmítnout a příkazy musí být plněny okamžitě. To ho budu muset odnaučit pomyslela jsem si a podívala se dovnitř.

Samí regál a úzké uličky, to má bejt jako archív, ale pěkně namačkanej v jediný místnosti. „Tohle tady jsou spisy o všech mích případech.“ Ukázal za sebe a teprve pak jsem si uvědomila, že tahle místnost je pouze a výhradně pro případy, které uzavíral Sasuke. Pochopila jsem, že s ním se málo kdo rovna, ale že toho bude mít tolik, vždyť je ještě mladý, přece nemohl tohle všechno vyřešit za několik let. Nedalo mi to a stejně jsem se ho musela zeptat. „Jak dlouho pracuješ pro Sasoriho?“ Podíval jsem se na archív a vytáhl první spis z leva. „Tohle byl můj první případ, přesně zítra to budou dva roky co jsem ukončil policejní akademii a nastoupil sem na oddělení.“ Zalapala jsem po vzduchu a nevěřila jeho slovům, jen dva roky a tahle místnost praská ve švech, to se přece nedá stihnout. Úplně mě to vyvedlo z míry a ztrácela jsem se v chaosu myšlenek, které se mi všechny popletly a nebyly schopné vytvořit souvislou větu ani myšlenku. Teprve, když se Sasuke přiblížil těsně ke mně tak jsem zbystřila smysli a mohla normálně uvažovat. „Proč jsme vlastně tady? Tohle si mi chtěl ukázat a nebo v tom je něco jinýho?“