Domov II. 15.díl

Domov II. 15.díl     

Čím víc budete číst tím dřív přidám další dílek a nebo můžete číst tady povidkyodkatt.blog.cz   je tam vsechno a vzdy driv :)

Naruto vlítnul do pokoje hned vedle rentgenu. „Co děláš ty imbecile?“ Okřikl ho Sasuke z postele a znovu syknul bolestí. „Promiň.“ Kuňknul Naruto a přišel blíž k posteli. Podíval se bratránkovy zpříma do očí. „Strýček se probudil a je skoro v pořádku.“ Vyhrknul rychle, protože dýl v sobě tu dobrou zprávu nemohl dusit.  Sasukemu svitlo v očích a byla vidět obrovská úleva jak si celé jeho napjaté tělo konečně vydechlo. Strnulost a napětí úplně vymizelo a odneslo sebou ten pomračený obličej, který už jsem pomalu začínal nenávidět. Pomyslel si Naruto, když si prohlížel úplně vyměněného Sasukeho. Tohle není ten bručoun z posledních pár týdnů. „Tak na co se čeká jdeme za  strýčkem.“ Sasuke už se zvedal z postele, ale ještě se nemohl skoro ani narovnat a tak znovu zapadl do polštáře. Naruto si k němu sednul a počkal až se uklidní. „Lež ještě dnes strýčka uvidíš, ale musíš mu říct, že si trochu přetáhnul trénink. Nemůžeme ho teď stresovat navrhnul to i doktor.“  Sasuke se trochu zamyslel a pak jen přikývnul na souhlas. Bylo to vlastně logické. Usoudil a vštěpoval si, že strýčkovi nebude nic říkat. Proč taky co si nadrobili to si taky snědí. Kakashi nemusí vůbec vědět co se stalo.

Ještě chvíli polehával než se odvážil pohnout a světe div se ono to najednou šlo. Sasuke se opatrně narovnal a zůstal sedět vedle Naruta. „Lepší?“ Řekl Naruto s obavami a trochu se na bratránka usmál. „Jo jen to trošku pobolívá, ale to bude asi normální.“ Sasuke se pokusil sám vstát, jen při prvním pohybu trochu zavrávoral, ale jakmile udělal další krok už to bylo lepší. „Trochu se mi motá hlava, ale to bude asi z toho ležení.“ Usoudil a pomalu krok za krokem se dostával až ke dveřím. Naruto šel celou dobu těsně vedle něj, kdyby se potřeboval opřít a nebo hrozil pád. Sasuke se držel opravdu skvěle, už to nebyla ta přikrčená chůze, ale normální pohodové kroky. Bylo vidět, že je mu o hodně lepé a strýčkův lepšící se stav taky přidal na zlepšení nálady.

Návštěva v pokoji u Kakashiho proběhla docela v klidu. Tolik radosti a smíchu co spolu zažili po tak dlouhé době. Prostě byli spolu a mohli se jeden o druhého opřít, už nebyli sami jako tomu bylo doteď. Nejvíc je potěšila zpráva od doktora, který nesl výsledky z dnešních testu. Podle vyšetření se Kakashi rychle uzdravoval, což se zdálo opravdu zvláštní, ale nijak moc to neřešili. Prostě zázrak pomysleli si a bavili se o normálních věcech. Především se nezmínili ani o dětském domově a sociální pracovnici. Kakashiho by to mohlo zasáhnout a to Naruto ani Sasuke nechtěli dopustit. Venku se začalo smrákat a to znamenalo konec návštěvních hodin, i když se klukům moc nechtělo odejít domů, tak neměli na výběr. Do pokoje nakoukla korpulentní sestřička a doslova je vyhnala, protože pacient si potřebuje odpočinout. Ještě počkala, až opravdu vyjdou ven z nemocnice a šla zkontrolovat další pokoje.

„Ta má, ale vyřídilku!“ Kabonil se Naruto a coural se pomalu domů. Sasuke šel kousek před ním, a když viděl jak se Narutovi nechce odejít od strýčka počkal na něj. Srovnali krok a pomalu se dostali domů. Za dveřma byl slyšet štěkot Sory a občas nějaká rána. Oba na sebe mrkli a došlo jim, že ho tam nechali téměř celý den bez vody a granulí. Naruto se odhodlal vytáhnout klíče z kapsy a odemknout domovní dveře. Škvírkou nakoukl, ale Sora je ještě asi nezaregistroval za to se z kuchyně kutálel velký hrnec a za ním kastrol. Ten tady řádil jak uragán, povzdechl si Naruto a vešel do domu. Sasuke vybral poštovní schránku, která praskala ve švech a následoval bratránka. Konečně mohl zavřít dveře a v obývacím pokoji se složit do oblíbeného křesla. V rukou ještě pořád držel poštu, tak se rozhodl se na ní podívat. Letáky dal stranou na ty se může podívat později. Dopisy byli přednější. Jeden po druhém rozdělal a četl účty, které se měli co nejdřív zaplatit. Honění Sory a Naruta nebral moc na vědomí. Pár obálek položil stranou a do rukou vzal jednu co vypadala dost důležitě. Samé razítko pomyslel si a opatrně rozdělal záhyby u obálky. Ještě, že seděl jinak by spadnul na zem. Taková rána. Třeštil oči na každý řádek, který hltal a nemohl uvěřit. Dokonce i Naruto okřikl Soru a nakouknul Sasukemu přes rameno. „To je.“ Sassuke jen přikývl.