Sen po probuzení

Nahou milenku přikrývá milencovo tělo, dýchá jí na spánky, a prsty ji hladí ve vlasech,

leží v v měké trávě a troše nažloutlého  listí, ještě ještě je léto, ale pomalu začíná podzim, 

oblečení je rozházené kolem, na sukni spadené nakousnuté jablko, leží pod jabloní,

Pohybuje se v ní, v pevném spojení, přikrývá jí pusu dlaní a ona mu do ní vzdychá.

Chce se mu schovat do hrudi, prsty ho po ní hladí, vlasy se mu dostávají do čela a spojují se v úzké proužky.

Ach.

Leží šťastně, nechce aby to škončilo, ale pak se probouzí.

Nechává oči zavřené, ale pavučinu snů jakoby zapálila jiskřička, začíná se trhat, až z ní zbyde pouhé vlákno, otevře oči, její dlaň v dlani jiné, políbí ji a usne dál.

Pohltilo mě tvé tělo, každičký kousek tvojí kůže,

okvětní plátky bílé růže, k nimž přivoníš tak něžně,

a ve svých dlaních je chráníš, líbáš, a dotýkáš se jich tak,

jak nikdo jiný na necelém světě.