Se sny

Zítřejší vítr padá 
váže v dvě krásné pásky
ti vlasy před očima   
jak žnec obilné klásky.  

A stojíš tu, ač ležíš
je krásné tvoje pole
jak božích muk Ježíš
máš ňadérko holé.

Snad nevíš co jen vidět
když den tká ti stíny
to rty mé se víček
dotýkají z viny.

Že bodám tě v boky
dotýkáním dlaní 
že bolím tě kroky 
jimiž kráčím za ní.

A přitom jen stejně 
za tebou odcházím 
když zasvítá černě
a Měsíc vychází.

To polibků tráva
voní krásně dovnitř
v tobě žena vstává
se sny jsme si rovni.