Lotus

Na omšelých stránkách jen s prázdnými slovy

Jsem dýchal tvou vůni nad žhavými kovy

A spoutanou Venuši jsem v tobě spatřil

Ten padlý stín, který světlu kdys patřil

 

Pravost tvých očí mi vysává ze žil krev

Z pravdy bolí uši, drásá mne zevnitř hněv

Můj anděl je sestřelen. Smím zapomenout?

Vyříznu hříchy a nechám je větrem plout

 

Zamčenou bránou všech srdcí se vrhám

A touhy tvých očí tak bolestně trhám

Zoufalý vyjdu vstříc hlubinám roku

Teď nikdo již nekráčí mdle po mém boku

 

Vše co jsem v životě zoufale chtěl

Bylo zrodit se znovu z nepotřebných těl

Nechám-li zítřek spát, dopřeješ mi klid?

A když mi zláme nohy, komu mám odpustit?

 

Stávám se hercem, nepředstírám však nic

Stříkání krve nevyžene dech z plic

Směním s oblohou myšlenky o zemi

Tleskáš, já směji se s hořkými slzami

 

Cítil jsem ve vzduchu tón harfy hrát

Když ledy mých vzpomínek počaly tát

V krvavých ranách se světlo mé končí

a na dně všech duší jen světélka tančí

 

Vztáhl jsem ruce za vločkou sněhu

Ve vyhaslém srdci zažehl něhu

A pokusil jsem se uchopit štěstí

Já monstrum v temnotách s ochablou pěstí

 

Jsem špatný

Je pro mne hříchem žít?

---