Domov II. 17.díl

Domov II. 17.díl

Konec snu.

Naruto se na stole trochu zachvěl a stiskl něčí ruku. Ze zavřených očí se mu kutálely slzy neštěstí a smutku. Tentokrát se mu sen zdál, až do konce. Znovu se trochu zavrtěl a otevřel své zarudlé oči, s kterých ukápla poslední slza než si otřel obličej volnou rukou. Ani si neuvědomil, že vedle něho sedí Sasuke a pevně svírá jeho ruku ve své. Přitáhl si ho k sobě a řekl. „To bude v pořádku Naruto.“ Konejšil ho Sasuke, který se o něj bál. Nikdy se necítil tak k ničemu, co mohl pro Naruta udělat? Sám netušil, ale však on na něco časem příjde pokýval hlavou, aby se v tom utvrdil. Pořád ho držel v náručí dokud se nepřestal klepat.

„Diky.“ Zahlaholil do Sasukeho promočené mikiny a pomalu se odtáhl. „To nic bratránku.“ Odpověděl a pomalu vstal ze židle, která zavrzala při každém hnutí. Nebude se ho vyptávat na to co se mu stalo. Od posledně už ví, že až bude chtít příjde a řekne mu to sám. Párkrát ho viděl brečet, i když spí ze začátku mu to přišlo divné, ale postupem času mu to nedalo spát. Něco se mu muselo stát na to by vsadil klidně i celý dům se Sorou. Daleko od pravdy nebyl, ale měl strach z toho co se by od Naruta mohl dovědět. Sasuke se při té myšlence oklepal a snažil se nemyslet na tuhle událost. Měl by se soustředit na nadcházející soud. Sedl si do křesla v obýváku a vzpomínal na ty klidnější dny.

Opláchl si obličej a pomalu se šoural ke své posteli. Naruto si lehl a přehodil si přes sebe přikrývku. Prakticky se celý zavrtal pod peřinu a nebyl vidět ani vlas. Nechtělo se mu pokračovat ve spánku naopak se bál usnout. Stále měl kamarádovu smrt před očima jako by se to stalo teprve před chvíli. Jeho strach narůstal a děsil se okamžiku, kdy zavře oči a propadne se do říše snů. Sny jenž ho stále mučí a nedají mu klid ani jednu noc. Vytřeštěné oči zarudlé od pláče se opět zalily slzami tak horkými a hořkými až bolely.

Co mám udělat Shikamaru. Proč jsem tě nezastavil včas? Byl by jsi.. stále tady. 

Sasuke se potřeboval trochu provětrat. Vzal vodítko a šel se Sorou do parku aspoň si vyčistí hlavu a bafan se proběhá. Procházel se těmi nejzarostlejšími cestami a nebo tak kde věděl, že na nikoho nenarazí. Chtěl být chvíli sám a zhodnotit co se to vlastně v poslední době stalo. Ten soud, který se neúprosně blížil bude jen velká fraška, ale co když opět odvedou Naruta a zavřou ho na to odporné místo ve sklepě dětského domova. To by nemohl dopustit. Jeho kroky ho vedly sami ani se nemusel nijak soustředit na cestu aniž by se ztratil to už má dávno za sebou. Sora mu byl po boku a spolu došli až k domovu, odkud před nedávnem s dětmi utíkali. Něco mu stále vrtalo hlavou a musel si to ověřit jinak to nemělo cenu. Soru přivázal nedaleko a sám se zhostil úkolu prozkoumat sklepení dětského domova.