Poslední hvězda

 

A z útrob katedrály vysvitlo oslnivé světlo.

 

To ožila žena s křídly.

Andělský hlas z nebes se rozléhal

všemi kouty ztraceného ráje.

A co bylo svaté, svaté bude zas!

 

To je ona,

poslední hvězda,

jediná víra v nejtemnějším tunelu.

 

Kráčí, s rukou nataženou,

zářící světlem zapomenutých světů,

šířící život a naději.

 

Co bylo mrtvé, znovu umírá,

a ďábel již nemá žádnou sílu.

 

Zazněl poslední výkřik satana

a on padl

a již nikdy nepovstal.

 

Křídla roztažená,

vstříct novému ránu

ničí vše zlé.

Dcera nebes

s železným motýlkem,

který ožívá a odlétá,

jako symbol svobody,

věčného života a pomíjivé smrti.

---