Jiná variace na stejné téma - fejeton

motto: Téma bylo už mnohokrát zpracováno. Také mnou. Ale pociťuji vývoj.

Vývoj k horšímu...

   Stárnu, tedy bolavím. Už i ranní vstávání se změnilo v utrpení, takže nejenže se mi z peřin nechce, už ani nemůžu. Přesto zatím nějak vstávám. Poslední kapkou, kterou přetekla únosná míra muk, se stala nová postel. Ta začala na mou tělesnou schránku působit jako poťouchlá kombinace lože zabijáckého Záhoře s pelechem sadistického Prokrusta. S rezignujícím povzdechem zvedám telefon a objednávám služby osobního fyzioterapeuta.

   Po řádném rozcvičení a díky dostatečnému rozběhu se vyhoupnu na masérský stůl a jdeme na to! Díky náležitě vyvinutému břišnímu svalstvu mám na lehátku tendenci k neustálému houpání, ale vše fixuje hlava, pevně zaklíněná v příslušném otvoru. Masér Otakar už má připraveny krémy i masti a zkušenými pohyby kormidluje po mých zádech. Natahuje skřípnuté nervy, uvolňuje zaťaté svaly, léčí zkrátka vše bolavé.

   Z masérského stolu slézám jako někdo jiný - uvolněný, voňavý, usměvavý a hlavně pohyblivý. Ta úleva! Fyzioterapeut - masér opláchne ruce, přijme příslušný obnos a začne balit fidlátka. Snad z dávného kamarádství, snad ze soucitu, účtuje si stále ještě přijatelnou sumu, i když práce rok od roku přibývá. Vždyť už jen stěží lze na mém těle nalézt zdravé, nenamožené místo, či alespoň bod. No a také je pořád více materiálu ke zpracování, protože navzdory všemu snažení nezadržitelně tloustnu, kulatím, kynu a baňatím. Půjde-li vývoj i nadále po stejné linii a příslušným tempem, lze očekávat, že v poměrně blízkém čase bude třeba masáž mé maličkosti rozložit do několika dní. Potom tedy doufám, že se platba bude odvíjet od kusu, ne od odpracovaných hodin - to bych také mohl přijít zu grunt.

   Existují ale i jiná, naprosto jednoduchá a účelná řešení. Nevzpomínám si, že by nad zmoženými zády fňukal můj otec, přestože se v životě nadřel tisíckrát víc než já. Podobnou situaci řešil jen smrští jadrných nadávek; poté, co jimi pohaněl téměř celou galaxii, zaťal zuby a mlčky makal dál.

   Nemohu se zbavit neodbytného pocitu, že dnes jsme nějak více zranitelní a tedy i přehnaně bolestínští.

Fňuk, fňuk!