Zabředlí v hovoru duší

Zabředlí v hovoru duší,

spojeni mlčením

na téma inverzní nicoty

procitají zášlehem oka

morku kostí

pantera costo

nesmrtelné naděje,

spojuje nás jednotou dechu,

srdečního tepu,

rotací globu

za letu ptáků

zvaných myšlenky,

které však nebohé slabým potenciálem

belhají se za vizí nekonečna

potácejí nás pozadu

a nemohou prodrat se ven,

ó, útrpné blouznění,

ó, přetěžké toužení,

ač zvrásněné skutky pravdy

a prošlé výhní zkoušky,

přec nezkušené

a jakoby prázdné

noří se v pokornou úklonu před Věčněmilosrdným.

Pak náhle

z jitra nečekaného

rozeznívá se ševel mláďat,

co s péčí budují statečnou společnost,

kde slovo platí,

slabí jsou v úctě

a nemohoucí alespoň na pár hodin mohou,

alespoň na chvíli mohou.

Toť naděje křehká jak pel milosti

nebo dech pohádkových víl,

avšak silná jak víra dítěte,

jako naděje posledního

z rodu hledajících.

 

 

 

 

 

---