Rozkotlaná kůra

Rozkotlaná kůra letitého dubu

dává snít starodávnou vůni hořkého listí,

co zetlelo dřív na prach hvězdného druhu

a teď vánkem se po dešti májovém čistí.

To dává příběhům upomínajícím (Noeho) duhu

patinu pravdy, jež sama smrt jistí.

 

Borové větve zkroucené bolestí

stromů zakořeněných v údolí moudrosti,

stínů reflektujících stopy minulosti,

pamatují i smetiště laciných radostí.

Beze slov píseň mezi listím šelestí,

to dere se k oblakům plná dávné zvěsti.

 

 

 

 

 

 

 

 

---