Poezie těla, ducha a času (TVAR-ZE-SÍTÍ)

Poezie těla,

poezie skvělá,

poezie bolu, touhy, rozkoše,

poezie boje, výhry, prohry, pádu,

poezie někdy, možná, nikdy, hádu,

pozie měst a moří, řek a plání,

poezie pouště, hor, břehů a strání,

poezie zítřka, snů, zdání i klamů,

poezie rodiny, přátel, kmenů i klanů,

poezi okamžiku,

poezie věčnosti,

poezie prosté lásky posloupnosti.

 

Poezie ducha,

plodná je i suchá,

vznešená i hluchá,

nesmělá i prudká, stydlivá i odvážná,

míněna vždy srdcem celým a jen vážná,

poezie bratří a sester v rodině víry,

poezie vnitřní slabosti i síly,

poezie o hříchu a svatosti, o zradě i odevzdanosti,

poezie prozření z omylů minulých století,

poezie vděčnosti, jak někdy pomalu a jindy rychle život letí,

poezie přehlížející co přehlédnout je třeba

a poezie vnímavá, kde vnímat nutno zcela,

poezie dospělá i dětská,

vibrantní i hezká,

poezie čistého čela,

poezie nesmělá i smělá,

důstojná a bdělá.

 

Poezie času,

dějinného hlasu,

generálního basu,

stroje na hodiny, co nemá souchotiny,

aby dostál svého poslání zvyku,

a za žádných okolností nevyšel z cviku,

neb národy řídí se jeho neměnným rytmem,

den a noc, noc a den, neúprosným staccatem,

Poezie chybující, bojící se a hledající,

nacházející a ztrácející, pronásledovaná i prchající.

Poezie strachu, bídy, nevědomosti a ztráty smyslu,

poezie prázdnoty ducha, zotročující i osvobozující,

poezie ztráty hodnot, dosažení dna, nicoty, mlčení,

poezie mučení,

poezie čekání,

poezie smrti,

poezie o všem co zůstane, až tělo shnije.

Poezie o práci, když po nebi letěli ptáci,

poezie volného času,

čím plněn byl a čím šel k ďasu,

poezie lásky, přiznání a odpuštění úplného usmíření,

poezie vyrovnání všeho se vším jak na počátku bdění a snění,

ač není poznat a relativizováno je, přec přichází prozření,

co zůstává v nás a po nás a co odvane zapomnění.

 

Poezie těla, ducha a času.

Poezie blbosti i víry, nesmyslu i všeho smyslu,

poezie andělské svatosti i satanské síry,

poezie kolíku i díry.

 

 

 

 

---