Christiane, neplakejte

Christiane neplakejte, tolik Vás miluji. Prosím Vás nenaléhejte, nic nechtějte. Jdu Vám naproti. Věřte mi. Bez obav čekejte.

Když jsem se trochu uklidnil, takhle se přece nedá žít, alespoń ne napořát. A to dneska nežije už nikdo, když tu není král. Ani nikdo jiný, kdo by tvořil a žil pro věčnost. Naštěstí to všecko trvá jen, než se vystřídají roční období. Tak dlouho. A vůbec, než ta celá zem, než se otočí. Než oběhne Slunce. Chce se Ti umřít jak divokému psovi. Něžně naposled vydechnout. S tlamou otevřenou, s vyplazeným jazykem. V leže na bok v nějakém lese, někde na sněhu. Přijmout tak svůj osud a ulevit si. Poprvé a naposled. Tady na pustém ostrově, po příští dny. Průvan v pravých úhlech ulice města. Písek v očích a od slunce spálená kůže. Zbylo mi ještě něco chleba na ráno. Přece jedno podmiňuje druhé.

---