A tak

Modlitba je zapomenout na modlení 
jen nabírat to jak vodu do dlaní a pít 
tu čistou a průzračnou modř 
i pěnu z vrcholků vln 
moří, k nimž dospíváme každým dnem 
jen ještě smíme se z nich probouzet a milovat 
bílými i černými vědomími, jichž se dopouštíme 
jako jiných neviditelných myšlenek 
které však jako jediné jsou skutečné 
na rozdíl od těl, jichž dosahujeme  
a nikdo neví proč  
však život, který nám byl dán z hvězd  
já, který jsem na pokraji prachu 
vnímám jako otevření očí 
a tak modlím se
za vodu po níž kráčí Měsíc pít líh s Jeseninem každou noc 
za chmýří, které se dotýká žen, jako milencovy prsty a což nikdy nebudu umět
za trávu, kterou jsme přerostli a nakonec větší než obilí stojíme s kameny mezi námi
za zemi, kterou opouštíme v ptácích a snech abychom uvykli umřít     
za oheň, jemuž jsme za potravu i za stín, který pochází z ryb   
za dálku, která nás vede nakonec k sobě, protože na jejím konci je začátek zas
a za barvy bez nichž by nebylo možné spatřit nejenom nebe ještě dříve než ve smrti
ale ani Botticelliho Simonettu a Da Vinciho milence z Poslední večeře páně 
a tak modlím se
já nevinný vinami a touhou 
jen abyste srdce 
nechali bít