Půlnoc

Odcházíš a stejně

nemůžem se rozhodnout,

jestli ano, jestli ne,

zda konečně zbavit se těch pout,

či rýpat v ráně stokrát zjitřené.

 

Odcházíš a nejsme si tím jistí.

Půlnoc odchodů a nových začátků.

Ráno o nás pravdu zjistí.

 Od prvních slov nepsali jsme pohádku.

Ze studny, kde tryskal štěstí pramen,

taháme jen kýbl smůly.

Za každou hloupou větou naše Amen

a na displeji čtyři nuly.

 

O půlnoci náhle zjevuje se duch

našich společných chvil.

Z jeho očí vylévá se moře času,

jenž nám ještě zbyl

na lež i na pravdu,

na to kráčet, hledat spásu

milovat a nedívat se dozadu.

 

 

 

 

 

---