Stále na počátku

Kolikrát mi už tento dotek zachránil život. Tady jsem a čekám, živý, ne mrtvý. Stále na počátku. Přece jsem nikam neodešel. Ale i tak urazil dlouhou cestu. Víc chudý, než bohatý. Víc smutný, než šťastný. Kolik je asi hodin? Jaký je skutečný čas, ten uvnitř, ten pravý, ne ten těkavý. Uhánějící. Nikdo mi dveře neotevře. Poutníkům v pokoji. Tady jsem a čekám, stále víc živý, než mrtvý. Přece v kruzích vracím se na tatáž místa, obrácený. Stál jsem po všecky ty roky na hraně. A poslouchal šepot. Šepot vítr padání sněhu a krákání vran. Tleskot jejich křídel. Kolikrát už mi tento dotek zachránil život. Jakou jsem to měl radost, když jsem Vás viděl naposled. Tehdy, už ani nevím kdy. Váš letmý úsměv, to zajiskření ve vzduchu. Samota je jako rakev a pezzubá panna nicota. Co stále šklebí se a nutí mě samého tancovat nahého, v prázdném setmělém pokoji. Spálil jsem za sebou všecky mosty, abych dal sobě výzvu se znova překonat. Přece v kruzích vracím se na tatáž místa obrácený. Tady jsem a čekám, živý, ne mrtvý.

---