UČITEL

Sedí si za stolem a píše.

Oni jsou v lavicích a chovají se tiše.

Hlavy vzhlíží k zelené tabuli.

A stále sedí tiše.

 

Nádherný klid a mlčení tu ruší.

O tom, co vykládá jen málokdo tuší.

A stále sedí tiše.

 

Kdo je v této místnosti moudrý?

On! Jen on! Učitel!

Má tolik moudrostí a pro ně je velitel.

Oni jako vojáci střílí z děl,

když velitel poručí: "Střílet do těch těl!"

Poslouchají! Musí!

 

"Žákovskou na stůl", ozývá se.

A je slyšet jen židliček šoupání se.

 

A zase ticho. To hrobové.

Co asi říkají si bohové?

 

"Jsou hloupí, jsou hloupí, jsou hloupí..."

 

Je ticho i učitel už mlčí.

Říká si, to co bohové?

"Jsou hloupí..."

 

Stále ticho hrobové...

Už vím, co říká si!

Říká si moudrosti.

Jedna, která tkví mu v paměti:

"Představte si to ticho, kdyby lidé mluvili jen o tom, co skutečně vědí!"

 

A stále sedí tiše.....

---