DDD (Děti Dětského Domova)

Bílé postele, měla bych šťastná být?

Smutno jak v kostele, a to mám šťastná být?

Nikdo tu není! Nikdo, kdo mě miluje.

Pro mě není ani naděje.

Byla poslední, ale umřela.

Kdo? Ta naděje.

Chybí mi láska.

Na oknech mříže, láska za mnou nemůže.

Tak kdo? Kdo mi pomůže?

Nikdo!

Jsem doma a jsem jak ve vězení.

Proč máme doma mříže na oknech?

Proč láska chybí nám všem, co jsme tady?

DĚTI!

My jsme děti!

A chybí nám láska!

Nejsme na světě z lásky, ale nejspíš ze sázky.

Závidíme!

Žárlíme!

A vy nevíte proč?

Vzali jste nám to nejkrásnější.

To slovo nejcennější.

I my si ho  umíme vážit

a než ho darujeme, dokážem to pořádně zvážit.

Tak prosíme!

Prosíme na kolenou!

Věnujte nám někdo to slovo pouho pouhé.

Vždyť ani není tolik dlouhé.

Věnute, dokud je ještě čas,

ať můžem slzy setřít ze svých mokrých řas!

---