Opravdu dobrá píseň

Co umí hudba...

 

Prší, prší,

nebe je pokryté vrstvou šedivého smaltu

a já naslouchám něžnému altu

neznámé zpěvačky,

která svým hlasem říká víc

než slovy písně.

 

Rytmus hudby

dávno mě zajal do svého náručí,

taktů a hudebního počítání.

Všechno to existuje,

není to jen noční zdání

zatoulané do dimenze dne.

 

Poznala bych pokus o oklamání.

Snad.

 

Toužím, strašně toužím

po další repetici.

Je to jak droga

bez chemických látek.

Je to úzký

a přesto dost velký plátek

ukrojený ze sladkého koláče,

či nepojmenované hmoty

kterou v prostoru tvoří jen noty.

 

Mám tu píseň úplně všude.

---